Raději bolest než vlastní myšlenky? Vědci odhalili překvapivou pravdu o lidské mysli!

Představ si obyčejný večer. Sedíš doma na gauči, nikdo po tobě nic nechce a konečně máš chvíli klidu. Jenže sotva uplyne několik sekund, automaticky saháš po telefonu. Otevřeš Instagram. Projedeš několik příspěvků. Zkontroluješ zprávy. A když zjistíš, že se vlastně nic nového nestalo, otevřeš další aplikaci. Možná to děláš i v posilovně.

Dokončíš sérii, odložíš činku a okamžitě se podíváš na displej. Nečekáš žádnou důležitou zprávu. Nemáš ani konkrétní důvod telefon kontrolovat. Přesto ho vezmeš do ruky. Co nás k tomu vede? Je možné, že se náš mozek natolik naučil vyhledávat nové podněty, že už mu obyčejná chvíle bez rozptýlení připadá nepříjemná? Právě podobnou otázku si položili psychologové, jejichž výzkum připomněl také Arnold Schwarzenegger.

A výsledky jsou mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Obsah článku:

• Experiment, při kterém lidé raději zvolili elektrický impulz
• Proč se tolik bojíme obyčejné nudy?
• Další studie odhalila něco překvapivého: Ticho může být příjemnější, než čekáme
• Mobil v posilovně: Může neustálé rozptýlení ovlivnit tvůj trénink?
• Co se stane, když omezíme telefon? Vědci sledovali změny pozornosti i nálady
• Deset sekund, které mohou změnit tvůj návyk

Experiment, při kterém lidé raději zvolili elektrický impulz

V roce 2014 publikoval psycholog Timothy Wilson se svými kolegy v prestižním časopise Science studii, která se zabývala schopností člověka trávit čas pouze se svými vlastními myšlenkami. Výzkumníci provedli celkem jedenáct experimentů. V některých z nich měli účastníci jednoduchý úkol. Strávit několik minut o samotě, bez telefonu, knihy nebo jiného vnějšího rozptýlení.

Mohli přemýšlet o čemkoliv. O svých vzpomínkách, budoucnosti, plánech nebo příjemných zážitcích. Přesto mnozí hodnotili tuto zkušenost jako překvapivě obtížnou. V jednom z experimentů se vědci rozhodli zajít ještě dál. Účastníci nejprve vyzkoušeli různé podněty včetně nepříjemného elektrického impulzu. Následně dostali možnost strávit 15 minut sami v místnosti. Pokud chtěli, mohli si během této doby elektrický impulz znovu dobrovolně aplikovat.

Výsledky výzkumníky překvapily.

Ve sledované podskupině si alespoň jeden impulz aplikovalo 67 % mužů a 25 % žen.

Konkrétně šlo o 12 z 18 mužů a 6 z 24 žen, kteří předtím uvedli, že by byli ochotní zaplatit za to, aby se nepříjemnému podnětu vyhnuli. Jinými slovy, někteří lidé dobrovolně vyhledali nepříjemnou stimulaci, přestože nemuseli dělat vůbec nic. Je ovšem důležité dodat, že šlo o relativně malý experiment a jeho výsledky nelze automaticky vztáhnout na celou populaci.

Výzkum také neprokazuje, že by lidé obecně dávali přednost bolesti před přemýšlením.

Ukazuje však, že pro některé z nás může být překvapivě obtížné vydržet bez vnějších podnětů, i když máme možnost zabavit se vlastními myšlenkami.

A právě tato skutečnost otevírá další zajímavou otázku.

Proč se tolik bojíme obyčejné nudy?

Nuda bývá často považována za něco negativního. Když se nudíme, snažíme se tento pocit co nejrychleji odstranit. Pustíme si hudbu, zapneme televizi, otevřeme sociální sítě nebo začneme hledat další činnost. Jenže proč vlastně? Jedním z možných vysvětlení je, že vnější podněty nám poskytují relativně snadný způsob, jak zaměstnat pozornost. Přemýšlení bez konkrétního úkolu naopak vyžaduje, abychom si směr vlastní mentální aktivity do určité míry určovali sami.

To nemusí být vždy příjemné ani jednoduché.

Naše myšlenky se mohou vracet k nedokončeným povinnostem, nepříjemným zkušenostem nebo problémům, které jsme během dne odkládali. Zároveň ale není pravda, že by chvíle bez vnějšího rozptýlení musela automaticky znamenat nepříjemné přemýšlení.

Právě naopak. Novější výzkumy naznačují, že si lidé často nedokážou správně představit, jak příjemné může obyčejné ticho ve skutečnosti být.

Další studie odhalila něco překvapivého: Ticho může být příjemnější, než čekáme

V roce 2022 publikovali vědci v časopise Journal of Experimental Psychology: General soubor šesti experimentů s celkem 259 účastníky. Jejich cílem bylo zjistit, jak lidé předem odhadují vlastní prožitek při několikaminutovém čekání bez jakékoliv činnosti. A výsledky ukázaly zajímavý rozdíl mezi očekáváním a realitou.

Účastníci si totiž často představovali, že budou během čekání méně spokojení a méně zaujatí, než jak to následně skutečně prožívali. V jednom experimentu si lidé dokonce častěji vybírali možnost prohlížet si internetové zprávy místo pouhého přemýšlení.

Přitom jejich skutečný prožitek obou činností se statisticky významně nelišil.

Naše očekávání tedy nemusí vždy odpovídat tomu, jak se při určité činnosti skutečně cítíme.

Pokud automaticky předpokládáme, že několik minut bez telefonu bude nesnesitelná nuda, můžeme se takové situaci začít vyhýbat ještě předtím, než ji vůbec vyzkoušíme. A čím častěji podobné chvíle vyplňujeme okamžitým rozptýlením, tím méně příležitostí máme zjistit, že nám vlastně nemusí vadit. To však neznamená, že bychom měli trávit celé hodiny o samotě nebo že je každé používání telefonu problém.

Důležitá je především schopnost rozhodovat o vlastní pozornosti. A ta má překvapivě zajímavé souvislosti také se sportovním výkonem.

Mobil v posilovně: Může neustálé rozptýlení ovlivnit tvůj trénink?

Možná to znáš. Přijdeš do posilovny s jasným plánem. Chceš odtrénovat pět cviků, soustředit se na techniku a postupně zvyšovat zátěž. Jenže po první sérii otevřeš telefon. Jedna zpráva. Krátké video. Rychlá odpověď kamarádovi. A najednou zjistíš, že od poslední pracovní série uplynulo mnohem více času, než jsi plánoval. Samotná přestávka přitom nemusí být problém. Dostatečně dlouhé pauzy jsou při silovém tréninku často žádoucí. Otázkou je spíš to, co se během nich odehrává s naší pozorností. Zajímavý experiment v této oblasti publikovali vědci v roce 2021.

Do randomizované studie s křížovým uspořádáním zapojili 16 rekreačně trénujících dospělých. Před silovým tréninkem účastníci absolvovali dvě odlišné situace. V jedné strávili 30 minut používáním sociálních sítí na telefonu.

Ve druhé sledovali dokumentární pořad.

Následně prováděli tři série dřepů do selhání. Výzkumníci zjistili, že po používání sociálních sítí účastníci pociťovali větší mentální únavu a dosáhli nižšího celkového tréninkového objemu, vyjádřeného jako součin zátěže a počtu opakování. To je zajímavé, protože výzkum naznačuje, že psychická únava může za určitých podmínek ovlivnit také fyzickou práci.

Výsledky však pocházejí pouze od 16 lidí a z velmi konkrétního experimentálního protokolu.

Nelze z nich vyvozovat, že každé podívání na telefon mezi sériemi automaticky snižuje růst svalů nebo sílu.

Přesto dávají důvod přemýšlet o tom, zda způsob, jakým trávíme čas před tréninkem a během něj, skutečně podporuje naše cíle.

Co se stane, když omezíme telefon? Vědci sledovali změny pozornosti i nálady

Ještě zajímavější výsledky přinesla randomizovaná studie publikovaná v roce 2025 v časopise PNAS Nexus. Výzkumníci zkoumali, co se stane, když lidé na dva týdny ztratí přístup k mobilnímu internetu ve svých telefonech. Stále mohli telefonovat a posílat běžné SMS zprávy. Nebyli tedy úplně odstřižení od ostatních lidí. Omezena byla především možnost být prakticky neustále online.

Po intervenci vědci pozorovali zlepšení subjektivní životní pohody, vybraných ukazatelů duševního zdraví a objektivně měřené schopnosti udržet pozornost. Účastníci také trávili více času osobními setkáními, pohybem a pobytem venku.

Výzkum tak naznačuje, že omezení neustálé digitální dostupnosti může být pro některé lidi přínosné. Neznamená to však, že mobilní telefon sám o sobě poškozuje mozek nebo že digitální detox automaticky zlepší sportovní výkon. Důležitější je jiná skutečnost.

Čas a pozornost, které nevěnujeme telefonu, můžeme využít k činnostem, na kterých nám skutečně záleží.

A někdy nemusíme začínat žádnou dramatickou změnou.

Deset sekund, které mohou změnit tvůj návyk

Arnoldův newsletter připomíná ještě jeden zajímavý experiment. Vědci zkoumali aplikaci one sec, která při pokusu otevřít vybrané aplikace vytvoří krátkou prodlevu a nabídne možnost otevření zrušit. Během šestitýdenního terénního výzkumu sledovali chování 280 uživatelů.

A výsledek?

Po šesti týdnech se počet skutečných otevření sledovaných aplikací snížil přibližně o 57 %.

Nešlo přitom pouze o to, že by se lidé během čekání rozmysleli. Postupně se také méně často pokoušeli aplikace vůbec otevírat. Studie ovšem sledovala dobrovolné uživatele konkrétního nástroje. Nelze proto zaručit, že každému stejně pomůže obyčejné počítání do deseti. Princip je však praktický.

Místo okamžitého jednání vytvoříme mezi impulzem a reakcí krátký prostor pro rozhodnutí.

Příště, až během tréninku automaticky sáhneš po telefonu, zkus jednoduchý postup:

1. Na deset sekund se zastav.
2. Zeptej se sám sebe, proč chceš telefon otevřít.
3. Pokud máš konkrétní důvod, klidně jej použij. Pokud jde jen o automatický návyk, zvaž, jestli ho opravdu potřebuješ právě teď.

Nejde o zákaz technologií.

Jde o to, abychom se při jejich používání dokázali rozhodovat vědoměji.

Soustředění při tréninku nezačíná až u první série

Schopnost soustředit se není jen otázkou pevné vůle. Významnou roli hraje také spánek, celková únava, tréninková náročnost a životní režim. Jestliže jsi dlouhodobě nevyspalý nebo psychicky přetížený, samotné odložení telefonu nemusí všechny problémy vyřešit.

V některých situacích může sportovec před fyzickou aktivitou využít také kofein. Například GymSupps Natural Caffeine NATCAFF® obsahuje 200 mg přírodního bezvodého kofeinu z kávových zrn v jedné kapsli. Kofein působí na centrální nervovou soustavu a může ovlivňovat bdělost. Jeho užívání však není řešením nadměrného používání telefonu ani náhradou dostatečného odpočinku.

Při výběru je důležité zohlednit individuální citlivost, další zdroje kofeinu a dobu tréninku. Zejména večer může i nižší dávka narušit spánek, který je pro regeneraci a dlouhodobou výkonnost zásadní.

Možná nepotřebujeme více podnětů. Možná se potřebujeme naučit být chvíli bez nich

Žijeme v prostředí, které nám nabízí prakticky neomezené množství informací, zábavy a možností, jak zaměstnat pozornost. Stačí několik pohybů prstem a během jediné minuty se můžeme přesunout od sportovních výsledků přes zprávy až k videím lidí, které jsme nikdy osobně nepotkali. Na tom samo o sobě není nic špatného.

Problém může nastat ve chvíli, kdy už nerozhodujeme o tom, čemu věnujeme pozornost, ale pouze automaticky reagujeme na další dostupný podnět. Experiment s elektrickými impulzy nám připomíná, že být o samotě s vlastními myšlenkami nemusí být vždy jednoduché. Novější výzkumy ale zároveň ukazují, že takové chvíle nemusí být ani zdaleka tak nepříjemné, jak předpokládáme.

A sportovní psychologie přidává další důležitý rozměr. Během tréninku potřebujeme vnímat techniku, únavu, intenzitu a vlastní tělesné reakce. Pokud naši pozornost neustále odvádí něco jiného, může být obtížnější zůstat u toho, co právě děláme. Možná tedy není nutné hledat další motivační video, novou aplikaci nebo další způsob, jak se před tréninkem povzbudit.

Možná někdy stačí obyčejná věc.

Odložit telefon, soustředit se na další sérii a připustit, že několik minut bez nového podnětu nemusí být ztraceným časem.

Protože schopnost ovládat vlastní pozornost může být někdy stejně důležitá jako schopnost ovládat činku.