Vitamín D při rakovině

Již dlouho se upírá pozornost k potenciální roli vitaminu D v prevenci a léčbě zhoubných nádorových onemocnění. Myšlenka, že látka syntetizovaná v kůži pod vlivem slunečního záření nebo přijímaná stravou a doplňky by mohla mít významný dopad na tak komplexní a zničující choroby, jako je rakovina, je nesmírně přitažlivá. Výzkum v této oblasti přinesl řadu zajímavých, ačkoliv ne vždy konzistentních, zjištění, která vykreslují obraz plný nuancí a otevřených otázek. A v tomto článku se této problematice budeme věnovat blíže.

Obsah článku:

• Od laboratoře k epidemiologii: Slíbné počátky
• Od laboratoře k klinické praxi: Střízlivější realita
• Příčiny variability a metodologické výzvy
• Současný stav a výhled do dudoucna

Od laboratoře k epidemiologii: Slíbné počátky

Počáteční nadšení propojující vitamin D a onkologii pramenilo z různých linií výzkumu. Značné množství preklinických dat, tedy poznatků získaných z experimentů na buněčných kulturách a na zvířecích modelech, poskytlo silné teoretické základy pro protirakovinné působení vitaminu D. Ukázalo se, že aktivní metabolit vitaminu D, 1,25-dihydroxycholekalciferol, známý jako kalcitriol, disponuje celou paletou vlastností potenciálně tlumících růst nádorů. Patří mezi ně schopnost zpomalovat dělení buněk (antiproliferační účinky), indukovat programovanou buněčnou smrt (pro-apoptotické účinky), podporovat zrání a specializaci buněk (pro-diferenciační účinky) a omezovat tvorbu nových cév vyživujících nádor (anti-angiogenní účinky). Tyto mechanismy naznačují, že vitamin D by teoreticky mohl zasahovat do klíčových procesů nádorového bujení.²

Paralelně s laboratorním výzkumem přicházely povzbudivé výsledky z epidemiologických studií. Pozorování velkých skupin lidí v jejich přirozeném prostředí naznačilo, že existuje souvislost mezi hladinami vitaminu D v krvi a rizikem vzniku rakoviny. Řada observačních studií opakovaně prokázala, že nízké krevní hladiny 25(OH) vitaminu D jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku zhoubných nádorů a také s horším přežitím specifickým pro daný typ rakoviny.² Korelace mezi plazmatickými hladinami metabolitů vitaminu D a rizikem rakoviny se stala předmětem mnoha výzkumů.¹ Tyto epidemiologické nálezy podpořily hypotézu, že optimalizace hladin vitaminu D by mohla představovat jednoduchou a dostupnou strategii ke snížení onkologického rizika nebo zlepšení prognózy u pacientů s rakovinou.

Od laboratoře k klinické praxi: Střízlivější realita

Přes slibné poznatky z preklinického a epidemiologického výzkumu se převod těchto zjištění do přesvědčivých výsledků v klinických studiích ukázal být podstatně složitější. Klinické studie, které mají za cíl přímo testovat účinek intervence (např. podávání vitaminu D) na sledovaný výsledek (např. výskyt rakoviny nebo přežití pacientů), nebyly dosud tak jednoznačně povzbudivé, jak se původně doufalo.²

Hodnocení účinku vitaminu D na riziko rakoviny a výsledky léčby bylo předmětem mnoha studií, včetně původních výzkumů a meta-analýz, které kombinují data z více studií. Výsledky z těchto klinických hodnocení se však vyznačují značnou variabilitou. Některé studie skutečně naznačují prospěšné protinádorové účinky vitaminu D, zatímco jiné neprokazují žádný významný efekt, a v některých případech se dokonce objevila zjištění naznačující potenciálně nepříznivé účinky na riziko rakoviny. Tato nekonzistence je jedním z největších rébusů současného výzkumu.¹

Příčiny variability a metodologické výzvy

Proč se výsledky studií o vitaminu D a rakovině tak liší? Odborníci se domnívají, že za touto variabilitou stojí celá řada faktorů, které je třeba pečlivě analyzovat. Jednou z možných příčin mohou být rozdíly v metodologii samotných studií, farmakologických vlastnostech použitých forem vitaminu D nebo farmaceutických aspektech přípravků. Například jedna studie nezaznamenala rozdíl v celkovém přežití nebo přežití bez progrese onemocnění, přičemž autoři spekulovali, že absence účinku mohla být způsobena špatnou adherencí pacientů k léčbě (nedostatečné užívání doplňků) a chyběla verifikace, zda podávání suplementace skutečně vedlo ke zvýšení sérových hladin 25(OH)D. To podtrhuje důležitost pečlivého monitorování a zajištění, že intervence je skutečně efektivně aplikována a dosahuje cílových hladin v těle.¹

Dalším faktorem přispívajícím k variabilitě mohou být individuální rozdíly v metabolismu vitaminu D a reakci na suplementaci, které mohou být částečně dány genetickými predispozicemi. Byly zkoumány například jednonukleotidové polymorfismy (SNP), které by mohly ovlivňovat účinnost suplementace vitaminem D. Studie zaměřená na SNP u žen například nezjistila souvislost mezi polymorfismy v určitých genech (DHCR7, CYP2R1, GC) a zvýšeným rizikem rakoviny prsu, kolorektálního karcinomu nebo rakoviny plic. To naznačuje, že vztah mezi genetikou, metabolismem vitaminu D a rizikem rakoviny je složitý a vyžaduje další výzkum.¹

Variabilita se může týkat i konkrétních typů rakoviny. Ačkoliv byly zkoumány studie hodnotící dopad suplementace vitaminem D na riziko různých typů nádorů, zatím nebyly provedeny silné analýzy, které by jasně určily, u kterých typů rakoviny je prevence nebo zlepšení klinického výsledku suplementací vitaminem D nejpravděpodobnější. Například meta-analýza 19 prospektivních kohortových studií spojila zvýšené hladiny 25(OH)D se zvýšeným rizikem rakoviny prostaty, což je v protikladu k některým jiným nálezům a zdůrazňuje komplexnost vztahu vitaminu D s různými typy nádorů. Na druhou stranu, u pacientů s nově diagnostikovanou akutní myeloidní leukémií (AML), kteří měli hladiny 25(OH)D vyšší než 20 ng/ml (zatímco pacienti s AML často trpí deficitem pod 20 ng/ml), byla pozorována kratší doba hospitalizace a vyšší míra kompletní remise po indukční chemoterapii. Tento nález naznačuje, že u specifických typů nádorů a v konkrétních klinických situacích může mít status vitaminu D význam pro prognózu a odpověď na léčbu.¹

Současný stav a výhled do dudoucna

Souhrnně lze říci, že ačkoliv preklinická a epidemiologická zjištění silně naznačují potenciálně pozitivní roli vitaminu D v onkologii, výsledky z klinických studií nejsou zatím tak přesvědčivé a vyznačují se značnou nekonzistencí. Praxe ukazuje, že nedostatek/nedostatečnost vitaminu D jsou spojeny se zvýšeným rizikem rakoviny a horším výsledkem, což je důležitý poznatek pro klinickou péči. Je však zřejmé, že k řádnému posouzení klinické hodnoty vitaminu D, jeho metabolitů a analogů v prevenci a léčbě rakoviny je zapotřebí dalších, rigorózně navržených studií.²

Výzkumná agenda v této oblasti je tedy jasná: je potřeba vyvíjet vhodné formulace kalcitriolu pro klinické použití a pečlivě je hodnotit v rámci přísného klinického vývojového plánu, který by se zaměřil na konkrétní typy rakoviny, klinická prostředí a kombinace s jinými léčebnými režimy, jako je chemoterapie. Dále je nutné hodnotit i jiné analogy vitaminu D a určovat biologicky optimální dávky a režimy podávání. Rovněž je zásadní provádět prospektivní studie k vyhodnocení účinku korekce deficitu/nedostatečnosti vitaminu D.²

Závěrem lze konstatovat, že vztah mezi vitaminem D a rakovinou zůstává fascinující, ale komplexní oblastí výzkumu. Stávající důkazy naznačují, že vitamin D pravděpodobně hraje určitou roli, ať už v modifikaci rizika nebo ovlivnění průběhu onemocnění, avšak jeho přesný mechanismus účinku v lidském organismu postiženém rakovinou a optimální způsob jeho využití v klinické praxi dosud nejsou plně objasněny. Pokračující výzkum a snaha o překonání metodologických a farmakologických překážek jsou klíčové pro to, abychom plně pochopili potenciál vitaminu D v boji proti rakovině a dokázali jej efektivně využít k prospěchu pacientů.

Zdroj: 

• 1) Influence of vitamin D on cancer risk and treatment: Why the variability? - PMC
• 2) Vitamin D and cancer: Clinical aspects - PMC