Proč nevidíš výsledky, i když dřeš na 100 % (a proč nesmíš přestat)?!

Dřete už šest týdnů. Odcvičili jste každý naplánovaný trénink. Jíte přesně tak, jak jste si slíbili – nebo alespoň většinu času. Donutili jste se jít do fitka i ve dnech, kdy se vám vůbec nechtělo (což je vlastně skoro pořád).

A výsledek? Pohled do zrcadla ukazuje naprosto to samé, co na začátku.

Tohle je přesně ta fáze, před kterou vás nikdo nevaruje. Není to ten úžasný začátek, kdy je motivace na vrcholu a vy máte pocit, že dokážete cokoliv. A není to ani ten sladký konec, kdy jsou výsledky konečně vidět a všichni se vás ptají, jak jste to dokázali. Je to prostě „střed“.

Dlouhý, šedý, neokázalý střed, kdy děláte všechno naprosto správně, ale nedostáváte za to vůbec žádnou viditelnou odměnu.

Proč to většina lidí vzdá?

Právě v tomto bodě to drtivá většina lidí zabalí. Nevidí, že by jejich snaha fungovala, a my lidé jsme bohužel strašní v tom věřit věcem, které si nemůžeme na vlastní oči prohlédnout.

Benjamin Franklin pro tuto situaci použil už před téměř třemi sty lety geniální příměr:

„Malé rány porazí velké duby.“

Představte si to: jedno máchnutí sekerou s obrovským dubem neudělá vůbec nic. Desáté také ne. Můžete tam stát, sekat do něj, ruce vás budou bolet jako čert, a ten strom bude vypadat pořád naprosto nedotčeně... až do chvíle, kdy najednou spadne.

Ten strom ty vaše rány neignoroval. Jen si vedl skóre na místě, kam jste vy neviděli.

Neviditelný neznamená neexistující

Tohle je ta největší past střední fáze. Myslíte si, že se nic neděje, protože nic nevidíte. Ale to, že je něco neviditelné, neznamená, že to neexistuje.

Dlouho předtím, než se vaše snaha projeví v zrcadle úbytkem tuku nebo novými svaly, se síla hromadí ve vašem nervovém systému. Váš mozek se učí efektivněji zapojovat svalová vlákna. Váš nový návyk se s každým dalším opakováním zapisuje hlouběji do vašich mozkových spojení, a to dávno předtím, než se stane automatickým.

Zkušení trenéři to ve fitku vidí už desítky let. Lidé, kteří skutečně projdou transformací těla, nejsou ti, kteří do toho dají absolutní maximum první dva týdny a pak vyhoří. Jsou to ti, kteří dokážou dělat obyčejné věci v obyčejné dny – a vydrží u toho i dávno poté, co mají pocit, že to nikam nevede.

Kouzlo totiž není v žádném jednom konkrétním tréninku nebo jídle. Je v tom, že odmítnete přestat sekat, dokud ten strom nespadne.

Jak z toho ven: Přestaňte se dívat do zrcadla

Zde je přesný postup, jak tuto kritickou fázi překonat:

• Vyberte si jednu věc: Vezměte si jeden konkrétní cíl, na kterém už pracujete (např. 3x týdně trénink, dostatek bílkovin).
• Změňte měřítko úspěchu: Vaším jediným měřítkem odteď nebude to, jak vypadáte, ale zda jste to udělali a jak tvrdě jste makali. Odškrtněte si to. Bouchněte do toho stromu. A zítra znovu.
• Zakažte si zrcadlo: Pro tento týden máte absolutní zákaz kontrolovat výsledky v zrcadle nebo stoupat na váhu. Jediné, co smíte kontrolovat, je vaše docházka a disciplína.

Vaše dřina vás totiž nezradila. Sčítá se a úročí. I když to vy sami ještě nevidíte. Sklopte hlavu, zatněte zuby a jděte si odškrtnout další úspěšný den. Výsledky přijdou dřív, než se nadějete.