Pravda o síle lidské sounáležitosti – proč ani ti nejúspěšnější sportovci nedokážou všechno sami?

Je sedm hodin ráno. V posilovně se ozývá cinkání kotoučů, u stojanu na dřepy čekají dva kamarádi a někdo právě dokončuje poslední sérii bench pressu. Mezi cviky se probírají výsledky víkendových závodů, práce nebo úplně obyčejné starosti.

Někdo přišel překonat osobní rekord. Jiný si chce po náročném týdnu vyčistit hlavu. A další dorazil hlavně proto, že ví, že na něj někdo čeká. Na první pohled běžná situace. Jenže právě v těchto nenápadných okamžicích se může skrývat něco, co při debatách o sportovním výkonu často přehlížíme.

Pocit, že někam patříme.

Arnold Schwarzenegger se tomuto tématu věnoval ve svém newsletteru Arnold’s Pump Club z 5. října 2026. Popsal v něm překvapivou skutečnost: přestože má doma kompletně vybavenou posilovnu, většinu ranních tréninků absolvuje mezi ostatními lidmi.

Není to proto, že by doma neměl dostatek vybavení. Důvod je mnohem osobnější.

Obsah článku:

• Arnoldův paradox: Má vlastní posilovnu, ale raději trénuje mezi lidmi
• Proč potřebujeme pocit, že někam patříme?
• Studie s 506 lidmi: Skupinové cvičení souvisí s podporou i sportovní identitou
• Vědci porovnali 71 studií. Je skupinový trénink skutečně lepší?
• Proč někdy vydržíme právě díky ostatním?

Arnoldův paradox: Má vlastní posilovnu, ale raději trénuje mezi lidmi

Schwarzenegger patří mezi nejslavnější kulturisty historie. Sedm titulů Mr. Olympia, desetiletí intenzivního tréninku a kariéra, která ovlivnila několik generací sportovců. Člověk by očekával, že někdo s takovými zkušenostmi bude při tréninku vyhledávat především klid a maximální soustředění.

Jenže Arnoldův přístup je jiný.

Ve svém newsletteru popisuje, jak každé ráno přijíždí do posilovny na kole. Zdraví známé, baví se s ostatními návštěvníky a poslouchá jejich příběhy. Dokonce připomíná, že nikdy příliš nevyhledával sluchátka při tréninku. Nechce se totiž odstřihnout od lidí, kteří se kolem něj pohybují. Zároveň odmítá představu, že by svého úspěchu dosáhl úplně sám.

Vzpomíná na přátele, trenéry i kulturisty, kteří mu pomáhali během začátků v Rakousku a později ve Spojených státech. Samotné činky musel samozřejmě zvedat vlastní silou. Ale motivace, podpora a prostředí, ve kterém vyrůstal jako sportovec, byly podle něj neoddělitelnou součástí jeho cesty.

Síla jednotlivce totiž nemusí vznikat pouze uvnitř něj. Někdy ji pomáhají budovat lidé, kteří stojí vedle něj.

Proč potřebujeme pocit, že někam patříme?

Sportovní psychologie dlouhodobě zkoumá, proč někteří lidé dokážou u pravidelné fyzické aktivity vydržet celé roky, zatímco jiní postupně ztrácejí motivaci. Jedním z důležitých faktorů je sociální prostředí. Pocit sounáležitosti znamená, že člověk vnímá sám sebe jako součást určité skupiny. Má v ní své místo, vztahy a zkušenost, že jej ostatní přijímají.

Z hlediska psychologie motivace souvisí tento pocit také s teorií sebedeterminace, podle které patří vztahovost vedle autonomie a kompetence mezi základní psychologické potřeby. V posilovně může mít sounáležitost mnoho podob. Někdo má stálého tréninkového partnera. Jiný navštěvuje skupinové lekce. Další se pravidelně potkává se stejnými lidmi, přestože každý trénuje podle vlastního plánu.

Důležitý nemusí být počet přátel.

Někdy stačí vědomí, že si někdo všimne vašeho pokroku, povzbudí vás po nepovedené sérii nebo se zeptá, proč jste několik dní nepřišli. Takové drobné sociální vazby mohou měnit způsob, jakým o pohybu přemýšlíme. Trénink totiž přestává být pouze povinností, kterou musíme splnit. Stává se také činností, která nás propojuje s ostatními.

Studie s 506 lidmi: Skupinové cvičení souvisí s podporou i sportovní identitou

Zajímavé výsledky přinesl výzkum publikovaný v časopise International Journal of Sport and Exercise Psychology. Vědci pracovali s údaji od 506 dospělých účastníků a zkoumali vztahy mezi členstvím ve cvičebních skupinách, sociální podporou, sportovní identitou a množstvím fyzické aktivity. Zjistili, že lidé zapojení do skupinového cvičení častěji uváděli různé formy podpory.

Nešlo pouze o obyčejné povzbuzení.

Výzkumníci rozlišovali emocionální podporu, praktickou pomoc, poskytování informací, uznání a společnost dalších lidí. Zajímavé bylo také propojení se sportovní identitou, tedy tím, nakolik člověk vnímá fyzickou aktivitu jako součást toho, kým je. Výsledky se však lišily mezi muži a ženami. U žen se členství ve skupině přímo pojilo také s vyšším objemem fyzické aktivity, zatímco u mužů se tato přímá souvislost statisticky nepotvrdila.

Proto nemůžeme jednoduše tvrdit, že společný trénink každému automaticky zvýší výkonnost nebo návštěvnost posilovny. Studie byla navíc observační.

Přesto podporuje zajímavou myšlenku: prostředí, ve kterém cvičíme, může souviset nejen s tím, kolik se hýbeme, ale také s tím, jak sami sebe jako sportovce vnímáme.

Vědci porovnali 71 studií. Je skupinový trénink skutečně lepší?

V dubnu 2026 vyšla v časopise Nature Human Behaviour rozsáhlá metaanalýza, která porovnávala skupinové a individuální programy pohybové aktivity. Výzkumníci analyzovali 71 studií a hodnotili nejen množství pohybu, ale také funkční, psychologické a zdravotní výsledky. A došli k závěru, který může být pro někoho překvapivý. Skupinové programy nevykazovaly celkově statisticky významnou převahu nad individuálními v množství pohybové aktivity.

Oba přístupy mohou fungovat.

Určité výhody skupinových programů se objevily v dílčích analýzách funkčních výsledků, ale jejich interpretace vyžaduje opatrnost. To znamená, že Arnoldův osobní přístup nemusí být univerzálním receptem. Někomu vyhovuje cvičit s přáteli. Jiný se lépe soustředí o samotě a společnost dalších lidí jej může dokonce rozptylovat.

Rozhodující nemusí být samotná přítomnost lidí, ale kvalita prostředí, ve kterém člověk trénuje.

Jestliže skupina podporuje spolupráci, vzájemný respekt a realistické cíle, může být pro motivaci přínosná. Pokud však vytváří přehnaný tlak, neustálé porovnávání nebo strach z hodnocení, může mít opačný účinek.

Proč někdy vydržíme právě díky ostatním?

Systematický přehled z roku 2025 analyzoval 68 kvalitativních studií ze 14 zemí, které se zabývaly tím, co lidem pomáhá dlouhodobě udržet fyzickou aktivitu. Mezi opakujícími se tématy se objevovala podpora ostatních, radost z pohybu, vytváření návyků a schopnost přizpůsobovat cvičení běžnému životu. Představ si člověka, který začíná cvičit po několikaleté pauze.

První návštěva posilovny může být nepříjemná. Nezná prostředí, neví přesně, jak používat stroje, a má pocit, že jej ostatní sledují. Pokud se setká s někým, kdo mu ochotně poradí, může být další návštěva o něco jednodušší. Ne proto, že by se jeho fyzické schopnosti během několika minut zásadně změnily.

Změnil se jeho vztah k prostředí. Místo nejistoty může začít vnímat přijetí. Podobný mechanismus může fungovat také u zkušenějších sportovců. Tréninkový partner může připomenout společný plán, nabídnout konstruktivní zpětnou vazbu nebo pomoci udržet pravidelnost během náročnějšího období.

Nejde však o povinnost. Podpora má smysl tehdy, když odpovídá potřebám konkrétního člověka.

Tréninkový parťák tě motivuje. Správná výživa podpoří tvůj progres!

Někdy stačí jediná zpráva od kamaráda, abyste místo odpočinku na gauči vyrazili do posilovny. Společný trénink totiž není jen o zvedání činek. Je také o vzájemné motivaci, překonávání vlastních limitů a radosti z každého malého pokroku. Jenže zatímco tréninkový parťák vám může dodat potřebné odhodlání, o fyzický výkon a kvalitní výživu se musíte postarat sami.

Před náročným tréninkem můžete vyzkoušet GymSupps XPre Workout, který kombinuje kofein, citrulin, beta-alanin a další aktivní látky. Pokud se zaměřujete na silové výkony, vhodnou volbou může být také GymSupps Creatine Monohydrate. Kreatin při denním příjmu 3 gramů prokazatelně zvyšuje fyzickou výkonnost během opakovaných krátkodobých intenzivních výkonů.

A protože svaly potřebují také dostatek bílkovin, můžete svůj jídelníček doplnit o GymSupps XWhey Protein, který obsahuje kombinaci syrovátkových bílkovin přispívajících k růstu a udržení svalové hmoty. Vybírejte podle svých potřeb a nezapomínejte, že žádný doplněk nenahradí pravidelný trénink, kvalitní stravu ani regeneraci.

Jak vytvořit prostředí, které tě bude motivovat?

Arnoldův příběh není návodem, aby každý okamžitě zahodil sluchátka a začal cvičit ve skupině. Je spíš připomínkou, že vztahy mohou být jedním z důvodů, proč se sport stává dlouhodobou součástí života. Zkus se proto zamyslet nad několika otázkami.

Máš v posilovně někoho, s kým můžeš sdílet svůj pokrok? Dokážeš požádat o radu, když si nejsi jistý technikou? A pokud vidíš začátečníka, který tápe, dokážeš mu nabídnout pomoc, aniž bys jej zbytečně poučoval? Dobře fungující sportovní komunita totiž nestojí pouze na tom, co ostatní dávají nám.

Vzniká také tím, jak se chováme my k nim. Někdy stačí pochválit dobře provedenou sérii. Jindy pomoci s nastavením stroje nebo dát člověku najevo, že do posilovny patří stejně jako ostatní. Takové okamžiky nemusí rozhodovat o velikosti našich svalů.

Mohou ale rozhodnout o tom, jak se v daném prostředí cítíme.

Nejsilnější člověk nemusí být ten, který všechno zvládne sám

Kulturistika bývá často spojována s představou mimořádné individualistické disciplíny. Každý musí odtrénovat vlastní série, zvládnout svůj jídelníček a postupně překonávat osobní limity. Jenže ani individuální sport neexistuje mimo lidské vztahy.

Za mnoha úspěšnými sportovci stojí trenéři, přátelé, rodina a lidé, kteří jim pomáhali v okamžicích, kdy výsledky nepřicházely. Arnold Schwarzenegger tuto skutečnost dobře chápe. Přestože dokázal vybudovat jednu z nejslavnějších kulturistických kariér historie, dodnes vyhledává prostředí, kde může být mezi ostatními.

A moderní psychologie nám pomáhá pochopit, proč pro něj může mít takové rozhodnutí význam. Není to důkaz, že skupinové cvičení je nejlepší pro každého. Je to připomínka, že sport není pouze vztah člověka k vlastnímu tělu.

Je také součástí našeho vztahu k ostatním lidem.

Protože někdy nás v posilovně neposouvá dopředu jen další kilogram na čince. Někdy je to člověk, který stojí vedle nás a připomene nám, proč má smysl přijít znovu.