Yates drtí vědu: Váš trénink je vtip?

Na jedné straně ringu máme dědictví Mika Mentzera a jeho revolučního systému Heavy Duty. Jeho filozofie byla jednoduchá, ale brutální: stačí jeden jediný, totální pracovní set na cvik, provedený s maximální intenzitou až za hranici selhání. Cokoliv navíc je zbytečné a kontraproduktivní.

Tuto myšlenku převzal a k dokonalosti dovedl šestinásobný Mr. Olympia, Dorian Yates. Jeho styl "Blood and Guts" je synonymem pro tréninky, které byly krátké, ale tak intenzivní, že se z nich slabším povahám dělalo nevolno.

Na druhé straně stojí moderní věda v osobě Dr. Mika Israetela z Renaissance Periodization. Israetel a jeho tábor tvrdí, že klíčem k maximální hypertrofii je objem – tedy celkový počet pracovních sérií. Podle něj jedna série nestačí a je třeba sval stimulovat více sériemi blízko selhání.

Tato dvě naprosto odlišná pojetí tréninku se stala námětem stovek videí a diskuzí. Až doteď jsme ale neslyšeli komplexní názor od muže, který stojí uprostřed toho všeho – od samotného Doriana Yatese.

Yates uvádí na pravou míru: "Nebyl jsem Mentzerův žák"

Dorian v nedávném rozhovoru konečně jasně definoval svůj vztah k Miku Mentzerovi. Ačkoliv přiznává, že ho Mentzerova filozofie inspirovala, nikdy nebyl jeho slepým následovníkem, jak sám říká:

"Lidé se na mě dívali jako na Mentzerova žáka, ale tak to nebylo. Vzal jsem si základní koncept – stimulovat sval a pak ho nechat růst – ale aplikoval jsem ho po svém."

Jaké byly hlavní rozdíly? Zatímco Mentzer by na celá záda doporučil třeba jen dva cviky, Yates dělal více. "Na záda jsem měl tři cviky. Jeden na šířku, jeden na tloušťku a pak něco jako mrtvé tahy," upřesňuje. Klíčový byl pro něj také důraz na postupné propracování se k jediné pracovní sérii přes několik zahřívacích setů, aby tělo dokonale připravil na totální nasazení.

Kritika Dr. Mika Israetela: "Proč kopat díru dál, když už je vykopaná?"

Nejostřejší část Yatesova komentáře mířila na moderní přístup Dr. Mika Israetela a jeho důraz na vysoký objem. Yates se k tomu vyjádřil naprosto bez obalu:

"Slyšel jsem toho chlápka, Dr. Mika z Renaissance Periodization, jak mluví o 20 nebo kolika sériích na partii týdně. A upřímně, přijde mi to jako naprosté šílenství," prohlásil Yates. "Proč? Jaký to má smysl?"

Svou myšlenku pak vysvětlil geniálním přirovnáním, které dokonale vystihuje jádro jeho filozofie:

"Je to jako kopat díru. Potřebujete vykopat díru hlubokou metr. Tak kopete. A když je hluboká metr, přestanete kopat. Neberete si další lopatu a nekopete dál, protože úkol je splněn. V tréninku je to stejné – úkolem je spustit růstový mechanismus. Jakmile se to stane, musíte jít domů, jíst, odpočívat a nechat tělo růst."

Podle Yatese je jedna jediná série provedená s absolutní intenzitou až za selhání dostatečným stimulem. Každá další série je už jen zbytečné ničení svalu, prodlužování regenerace a zvyšování rizika zranění. Jeho slova mají o to větší váhu, když si uvědomíme, že jeho kariéru nakonec zkrátila právě zranění – a on sám dnes varuje před nadměrným opotřebením těla.

"Cílem je stimulovat, ne zničit," zopakoval Dorian svou mantru.

Závěr: Dva světy, jeden cíl

Debata mezi vysokou intenzitou a vysokým objemem pravděpodobně nikdy neskončí. Dorian Yates nám ale znovu připomněl jádro své legendární filozofie, kované v brutální praxi a ověřené šesti soškami Sandowa.

Zatímco přístup Dr. Mika Israetela je založen na vědeckých studiích a práci s proměnnou objemu, Yatesův pohled je pohledem praktika, který na svém těle otestoval absolutní limity. Tento souboj titánů nemá jednoznačného vítěze. Ukazuje nám ale, že k vrcholu vedou různé cesty.

Na čí straně stojíte vy?

View this post on Instagram

A post shared by Dorian Yates (@thedorianyates)