„Steroidy mi možná vzaly roky, ale jdu si pro stovku!“ Lee Priest bez cenzury o smrti a genetice

Navzdory své menší výšce dokázal Priest v dobách své největší slávy konkurovat gigantům kategorie Open, jako byli Ronnie Coleman, Jay Cutler nebo Dexter Jackson. Dnes, o několik dekád později, se jeho pohled na život a trénink radikálně proměnil.

Genetika a touha po dlouhověkosti

V nedávném rozhovoru s Benem Pakulskim se Priest rozpovídal o tom, proč věří, že má šanci dosáhnout trojciferného věku.

„Vždycky jsem říkal, že tu budu do stovky. Proč zrovna sto? Je to jen číslo, které mám v hlavě,“ vysvětluje Priest.

Optimismus mu dodává rodinná anamnéza. „Můj dědeček zemřel v 99 letech, a to ještě v 80 letech cvičil. Moje máma má 74 a vypadá stále mladě. Máme tuhle dlouhověkost v rodině.“

Zároveň však zůstává realistou a otevřeně přiznává, že jeho dráha profesionálního kulturisty si mohla vybrat svou daň.

„Trocha toho užívání steroidů... možná mi to ubralo pár let, kdo ví? Je legrační, jak se to mění. Když je vám dvacet, je vám jedno, kdy umřete. Pak je vám třicet a říkáte si, že chcete čtyřicítku. Pak padesátku. A teď chci šedesát, sedmdesát.“

Trénink po padesátce: Hlavně se nezranit

Priestův přístup k cvičení je dnes mnohem uvolněnější a intuitivnější než v dobách, kdy se připravoval na Mr. Olympia. Už se nedrží striktních plánů "za každou cenu".

„Pořád rád cvičím, mám to v systému. Ale když se mi nechce, tak to nehrotím. Dřív jsem měl třeba den hrudníku a musel jsem ho odjet. Teď? Jdu na hrudník, dám čtyři série s jednoručkami, a když mě to nebaví, jdu dělat bicepsy,“ popisuje svou aktuální rutinu.

Jeho definice úspěšného tréninku je nyní jednoduchá:

„Každý den dělám trochu něčeho. Pokud se dobře napumpuju a nezraním se u toho, je to výhra.“

Návrat na pódium se nekoná

Ačkoliv si Priest v roce 2025 obnovil profesionální kartu, fanoušci ho na soutěžním pódiu už neuvidí. Důvodem je atrofie prsního svalu, která mu znemožňuje návrat do soutěžní formy. I přesto ale zůstává ve světě bodybuildingu aktivní figurou a inspirací pro ty, kteří chtějí stárnout s grácií a udržet si sílu i v pokročilejším věku.

Lee Priest tak ukazuje, že kulturistika není jen o soutěžení, ale o celoživotním vztahu k pohybu, který se musí s věkem vyvíjet.