Keone Pearson je králem Men’s 212 Olympia 2023! Kompletní výsledky a reportáž

Fanoušci kulturistiky se po roce opět dočkali největšího svátku, jaký tento sport přináší. Joe Weider's Olympia Fitness & Performance Weekend je totiž největší kulturistickou akcí na planetě a závodníci i fanoušci z celého světa se na tuto akci netrpělivě těší. První možnosti interagovat s atlety měli fanoušci a držitelé dražších variant vstupenek již od 2. listopadu, ovšem na hlavní program se začalo najíždět až o den později, kdy vrcholilo klání závodníků do 212 liber. A právě tím vás provedeme v rámci této reportáže.

Jak to vypadalo před závody?

Ještě před samotnou soutěží bylo tak nějak jasné, že přísné a oproti minulým rokům modifikované limity pro kvalifikaci splnily dvě desítky borců. Mezi nimi byli samozřejmě i horcí favorité na vítězství, jako třeba vítěz loňského klání Shaun Clarida. Jak už tomu tak ale bývá, část závodníků nakonec možnosti startovat z různých důvodů nevyužila. Mezi nimi byl bohužel i obhájce loňského bronzu Kamal Elgargni, jehož bratrovi bylo diagnostikováno blíže nespecifikované nádorové onemocnění, kvůli kterému chce být s ním a ne se naplno věnovat přípravě na Olympii. Kromě tohoto jednapadesátiletého profíka, který se mimochodem kvalifikoval jak do 212, tak do kategorie open, se Olympie nemohl zůčastnit ani Hossein Kalateh, Mazin al Rahbi nebo John Jewett, takže na prkna letošní Olympie 212 se nakonec postavilo 16 borců. A jak to tedy dopadlo?

Průběh závodů

Jak jsme již předeslali, letošní Olympie tedy nabídla souboj 16 borců, mezi nimiž byl horkým favoritem obhájce loňského zlata Shaun Clarida. Jemu však mohla konkurovat celá řada skvěle připravených borců, kteří ani loni nedopadli špatně. Když pak došlo na první semifinálové vyvolávání, nebylo žádným překvapením, že v něm Shaun figuroval. Doprovodil ho tam ještě obhájce stříbra Angel Calderón Frías ze Španělska, legendární Ahmad Ashkanani a Kerrith Bajjo, který loni obsadil až sedmou příčku.

Toto kvarteto nakonec doplnil ještě Keone Pearson a Oleh Kryvyi, takže v prvním calloutu se objevilo hned 6 závodníků, kteří loni skončili v TOP 7. Průběh závodu a fakt, že uprostřed první řady stál společně se Shaunem také Keone Pearson však začínal lehce naznačovat, že navzdory stejným jménům může být pořadí dost zásadně odlišné. 

V tuto chvíli je na místě říct, že všichni závodníci v rámci prvního vyvolávání předvedli famózní formu a na každém z nich bylo z kulturistické perspektivy co obdivovat. Pearson se předvedl snad ve své životní formě a nabídl parádně separované svaly, které v kombinaci s poměrně plochým a dobře prezentovaným břichem vytvářeli opravdu dobrý celkový dojem z postavy.

Naproti tomu obhájce loňského titulu Clarida přinesl obvyklou tvrdost svalů a vzhledem k tomu, že na profesionálně scéně působí tento jednačtyřicetiletý závodník už relativně dlouho, byla jeho muskulatura velmi vyzrálá. V některých pózách bylo jen velmi obtížné určit, kdo si vede lépe, ačkoliv u některých měl vždy jeden ze závodníků lehoučkou převahu. 

Na pozadí tohoto ostře sledovaného duelu se však odehrával také souboj o další místa. Do boje o bronz chtěl rozhodně zasáhnout španělský sympaťák Angel Calderón Frías, který tentokrát předvedl opravdu dobrou formu se skvělou separací svalů a velmi ostrými detaily, které skvěle vynikly zejména v některých pózách. Nic mu zadarmo ale nechtěl dát ani Kerrith Bajjo, u něhož bylo jasné, že si proti loňskému sedmému místu zjevně polepší. 

Jak už tomu tak bohužel bývá, dalším vyvoláváním se nevěnovala přílišná pozornost, byť i v nich samozřejmě nastoupili skvělí závodníci. Mimo jiné se (až ve třetím vyvolávání) představil historicky nejlepší japonský kulturista, legendární Hidetada Yamagishi, který letos vyhrál již Olympii Masters. Ve skvělé formě se ale připravil například v rámci druhého calloutu třeba Angelov, Moreira nebo Sayed. 

Když pak rozhodčí ovšem v rámci čtvrtého calloutu dali příležitost znovu čtvěřici Bajjo, Frías, Pearson a Clarida, bylo jasné, že tito závodníci si to rozdají o vítězství. A když pak pátý callout uzavíral podle očekávání souboj Pearson a Clarida, bylo jasné, že sošku Sandowa a peněžní odměnu ve výši 50 tisíc dolarů si odnese jeden z nich.   

Po dopoledním prejudgindu následovala samozřejmě pauza, ve které se v prostorách orlandského Orange County Convention Center odehrávaly další aktivity pro držitele vstupenek. Na následném večerním finále pak bohužel možnost prezentace volných dostalo jen 5 nejlepších závodníků, což je na jednu stranu divácky relativně zábavné a soutěž rychle spěje ke svému konci a odhalení výsledků, na druhou stranu to však nedává příliš mnoho prostoru pro závodníky, kteří se také předvedli ve skvělých formách a diváci o nich nemají ani šanci detailněji slyšet. 

Když pak došlo na vyhlašování vítězů, dá se říct, že to nepřineslo žádné zásadní překvapení, tedy až do samotného vítěze klání. Pátou příčku bral (už potřetí v kariéře) Ahmad Askhanani, čtvrtý nakonec skončil podle očekávání Kerrith Bajjo. A úspěch to je samozřejmě znamenitý, protože pro tohoto amerického profíka je to nejlepší umístění v kariéře a posun o tři příčky na takto prestižních závodech je samozřejmě důvodem k radosti. 

Třetí příčku pak bral podle očekávání Angel Calderón Frías, který ač by samozřejmě rád pomýšlel na lepší umístění, za dvojicí Clarida a Pearson upřímně řečeno dost zaostával, zejména pokud jde o rozvoj dolních končetin. A pak přišlo asi největší překvapení, které ale upřímně řečeno již řada zahraničních komentátorů tvrdila v průběhu závodu. Keone Pearson totiž poprvé v životě vyhrál titul Mr. Olympia 212 a zabránil tak Shaunu Claridovi v zisku již třetí sošky Sandowa v jeho kulturistické kariéře. 

Konečné pořadí si proto můžete ještě jednou pro přehlednost prohlédnout v tabulce níže. Hodí se přitom dodat, že první tři závodníci, tedy Pearson, Clarida a Frías, jsou kvalifikováni automaticky i na další Olympii. Ostatní borci si musí svou kvalifikační vstupenku vybojovat vítězstvím na některém ze závodů, které proběhnou. 

Top 5

Fotogalerie

Zdroj obrázků: Instagram