"Všechno jde, jen je třeba najít tu správnou cestu" - reálná proměna Kateřiny Coufalíkové

[Autor: Kateřina Coufalíková] 

Milí fitnessáčtí přátelé, ráda bych vám popsala svůj příběh o věčných dietách, vzestupech, pádech a motání se v kruhu diet. Možná se mnoho z vás v mém příběhu pozná, a možná někoho inspiruje.

Kdo jsem? Jmenuji se Katka, je mi 31 let, mám dvě malé úžasné děti a za sebou dost dlouhou "kariéru" teorie i praxe, jak zhubnout.

Od malička jsem byla tlustá. Prakticky mě vychovávala mamka, dědeček a babička. A co ti by neudělali pro svou vnučku. Takže mě ládovali vším možným, jen ne zdravým jídlem. Vzpomínám si, že mi babička donesla nanukový dort, a řekla, že je celý pro mě. A co udělá desetiletá holčička, vychovávána na nezdravém jídle? Samozřejmě ho sežere. A takto to pokračovalo až do puberty, kdy jsem ve svých čtrnácti letech dosáhla váhy 92 kil při 165 cm. Jenže v pubertě už jsem se začala poohlížet po pěkných chlapcích, kteří se bohužel neohlíželi po mně. A to mě mrzelo.

Díky tanci jsem zhubla deset kilo, nicméně se u nás doma stále vařilo nezdravě a tučně. A do toho všeho jsem milovala sladké. Tajně jsem chodila na cukrovinky, čokolády, oplatky. Stále jsem měla váhu okolo 90 kil, až do svých devatenácti let, kdy jsem přišla na jednu "úžasnou" věc - bulimie. Moje váha skákala nahoru a dolů. Jen nikdy jsem nepřesáhla 75 kilo. Stále jsem byla silná a nespokojená.

Pouze jídlo mě dělalo šťastnou. To jídlo, které potom letělo do záchodu. Byla jsem schopná utratit i pět stovek za den pouze za jídlo, které jsem následně vyzvracela. K tomu se přidal nepravidelný režim v práci, kdy jsem dělala hodně noční směny. Jídlo, bulimie, žádný pohyb.

Poté mi vstoupil do mého života úžasný muž a já se zamilovala. Začala jsem běhat pětikilometrové trasy a taktéž jsem se zamilovala do "Pole dance". Díky pohybu jsem se dostala na krásných 70 kilo. Byla jsem spokojená. S tímto číslem na váze jsem se i vdávala, připadala jsem si jako krásná princezna. Jenže ihned po svatbě přišlo první těhotenství. Jsem přeci těhotná, takže mohu jist vše, co mi přijde pod ruku. S Pole dance musím skončit, taktéž i s během.

Břicho rostlo nejen díky miminku pod srdíčkem. Podařilo se mi dostat ze 70 kil na předporodní váhu 93 kilo a po porodu jsem měla stále okolo 80 kil. S miminkem to bylo náročně, přestala jsem jíst téměř úplně, protože jsem si myslela, že pouze tak budu štíhlá a krásná. Bohužel to tak nefungovalo. Začal kolotoč nejezení, následovné přejídání se a zvracení. A váha přesto ne a ne jít dolů!

Přestala jsem to řešit. Můj muž mi nikdy váhu nevyčítal, miluje mě, prostě budu navždy silná. V té době jsem díky jedné sociální sítě pro maminky našla program Fitfab strong a začala jej cvičit. Začalo mě to bavit a já se roky cvičení dokázala vypracovat na 77 kilo. Jenže pak přišlo nečekané druhé těhotenství. A znovu kolotoč odpočívání a přejídání se.

Před rokem v květnu jsem byla znovu na porodním sále s 94 kilogramy a z porodnice jsem se vracela s 82 kily.

Necítila jsem se vůbec dobře. Dvě děti dají zabrat, já jsem neměla žádnou kondici. Jakýkoliv pohyb byl pro mě problém. Jediné potěšení pro mě bylo, když děti usnuly, a já mohla jít do spíže a sníst čokolády, oplatky atd. Velice ráda peču, takže jsem byla schopna si upéct buchtu, kterou jsem téměř snědla celou sama. Mým oblíbeným jídlem byla také pizza, kterou jsem si často objednávala. Ujížděla jsem na velice tučných sladkých jogurtech. Také zmíním, že jsem od 13 let velice omezila maso, takže bílkoviny u mě nehrály žádnou roli. Za to zbožňuji sýry - tučné hermelíny a slané nivy.

Nevěděla jsem co se sebou mám dělat.

A pak to přišlo. Přesně 20. října loňského roku jsem ležela večer v posteli, a řekla si "Dost!" Ještě tentýž večera jsem si stáhla kalorické tabulky a začala si zapisovat jídlo. Druhý den jsem se zvážila a váha mi ukázala krásných 84 kilo.

Zapisovala jsem si své jídlo a nestačila se divit, jak moc špatné jím. Tou dobou jsem se začala učit nově názvy, jako jsou makroživiny, tuky, bílkoviny atd. A začala jsem omezovat cukr - velice postupně. Co takhle si dát do kávy půl lžičky cukru místo čele lžičky? Co si nedat po obědě svoji dávku sladkosti, ale místo toho si nastrouhat mrkev? Co třebaže nahradit bílý chléb celozrnným?

Takhle velice postupně, krůček po krůčku, jsem začala správně jíst. Váhá letěla rychle dolu. Za měsíc jsem měla okolo 5 kilo dole! Cítila jsem se nezastavitelná! A když už teda se snažím jistě zdravě, proč necvičit?

Vrátila jsem se zpátky k programu Fitfab strong, který jsem začala cvičit doma vždy, když děti usly. Také jsem začala běhat. Začínala jsem na 1 kilometru. Když jsem jej zvládla, začala jsem si postupně přidávat. Bulimie? Přejídání se? Tak na to jsem zapomněla už úplně. Za to jsem se začala v obchodě rozkoukávat po potravinách, jako je červená a černá čočka, sója, tvaroh, pohanka. Dokonce se zpátky učím jíst maso! Hlavněmi ryby a kuřecí.

Na Vánoce a narozeniny jsem si přála proteinový prášek, činky a nové boty na běhání.

Za chvíli to bude rok, co jsem začala tuto novou cestu zdravým životním stylem. Nedokážu si představit, že přestanu cvičit nebo běhat. Běhám pravidelně každý druhým den a dostala jsem se již na desetikilometrové trasy. Fitfab cvičíme stále, když děti po obědě spí.

Těším se, až budou trochu větší a já si vyrazím do fitka. Tam bych chtěla také zůstatek - ráda bych si ještě v mateřské dovolené udělala kurz fitness trenéra a pak se hurá vrhnout pomoci ostatním. Nyní mám 22 kilo dole. Pohybuji se okolo 62 kil, nicméně váhu už neřeším. Vím, že důležité je zdraví.

Takže maminky, které maté jedno či více dětí, všechno jde. Jen je třeba najít tu správnou cestu.

Buďte nápomocni a motivujte svým příběhem! Podařila se vám během vašeho života radikální proměna/změna? Byli jste obézní, nebo zranění avšak skrze vaší vůli jste se dokázali dostat do kondice? Prostřednictvím našeho magazínu Kulturistika.com máte jedinečnou možnost sdílet svůj životní příběh s ostatními čtenáři!

Sepište svoji cestu od těžkých začátků až po šťastný konec a zašlete nám ji na email ondrej.marienka@kulturistika.com

Podmínky vydání článku / příběhu:

• Registrace na webu Kulturistika.com
• Článek je zkontrolovaný a neobsahuje pravopisné chyby
• Fotodokumentace