Ze 155kg na 92kg! Příběh Luďka Gerčáka, který se rozhodl, že změní svůj život!

Máme pro vás příběh Luďka Gerčáka, který dokázal překopat svůj život během okamžiku. Měli bychom o naše tělo pečovat, protože to, jak vypadáme a jak se sami sobě líbíme má obrovský dopad na naši psychiku a tím pádem na náš život! Podívat se skutečnosti do očí a změnit se, je pro většinu velký problém..  Někdo problémy vidět ani nechce a tak před nimi utíká. Luděk je jeden z těch, kteří si uvědomili, kam se díky svému myšlení, jídlu a životnímu stylu dopracovali. Poté nastala otázka, chci takhle žít dál? A jak dlouho to takhle ještě půjde?

Luděk nám napsal email, ve kterém nám zaslal jeho příběh i s fotografiemi, následovala otázka, jestli bychom nechtěli jeho cestu k "Lepšímu já" vydat. Naskytla se pouze jediná možná odpověď - článek máte přímo pod nosem! 

Luděk pro nás nemusí být vzorem, ani hnacím motorem, jen ukázkou toho, že pokud člověk opravdu chce a tvrdě jsi jde za svým, tak dokáže opravdu všechno! 

[AUTOR: Luděk Gerčák ]

I já, podobně jako všichni lidi, co cvičí, jsem prošel nějakou změnou k lepšímu. Říká se tomu progrese a samo o sobě je to slovo celkem motivační. Má, ale jeden drobný háček – progrese není nikdy konečná a člověk rád posouvá osobní cíle a možnosti sále výš a výš. Já to tak mám – fitness už pro mě není jen činnost, která mě dělá zdravějším, silnějším a celkově životu schopnějším. Fitness je pro mě životní styl.

Na počátku bylo 155 kg

Ano – výchozí váha a počáteční bod byl na 155 kg, kam jsem se díky své cílené sebe destrukci doslova „dopracoval“. Prostě jsem si evidentně nevážil sám sebe a ani jsem se o sebe nezajímal. Omlouval jsem se mottem, že o mě nejde, že hlavně chci, aby byl můj tříletý kluk šťastný a na kolik se tohle nesmyslný motto rozporuje jsem pochopil až později. Takže pokud tu chcete být pro ty, které milujete celým svým srdcem a naplňují vaše životy, musíte myslet v první řadě na sebe. A není v tom nic sobeckého, nebo nějaká sebestřednost apod. Je to prostě logický fakt.

Važ si sám sebe a opusť vlastní komfortní zónu

Ze dne na den jsem si řekl: „A dost!!! Pokud sám se sebou nezačnu něco okamžitě dělat, naložím se svým životem nejhůře, jak s ním naložit můžu.“
Rozhodnutí a jít si zatím – to je to, o co tu běží – v kombinaci s uvědoměním je nejdůležitějším bodem. Nestačí o tom jen mluvit „měl bych“ nebo „musím“ – prostě to udělej teď hned. Nepřemýšlej nad tím, proč by to nemělo jít teď, nebo proč to nepůjde zítra – to je stejně jen výmluva proč to neudělat.

Vlastní rozum je základní kámen úspěchu

Nejdůležitější je strava – se stravou stojí a padá případný úspěch, nebo neúspěch.
Neměl jsem žádný „super vybroušený“ osobní jídelníček – jen v mozkovně zdravý rozum připravený k použití.
Nenasadil jsem si žádný LOW CARB, žádný přerušovaný půst, žádný LOW FAT, žádný zázračný diety a nic jiného, dokonce jsem ani nepoužíval aplikaci kalorických tabulek a ani kuchyňskou váhu, kterou stejně nemám dodnes.

Asi zde, v této skupině, moc lidí „nepotěším“, ale neměl jsem sestavený jídelníček na míru, ani jsem nic nekonzultoval s výživovým, nebo jiným poradcem, jen jsem použil vlastní mozek a vyřadil vše špatné, jako cukr, bílou mouku, polotovary, sušenky, sladkosti, blbosti a další zbytečné nesmysly. Nic jiného, než pravidelné a minimálně zpracované jídlo prostě funguje nejlépe – v jednoduchosti je krása a síla.

Vše začalo v lednu 2018 – váhový úbytek

Za leden 2018 zmizelo 20 kg – přiznám se, že mě samotného mě to vyděsilo a pro jistotu jsem navštívil lékaře. Po několika vyšetřeních a testech (i na specializovaných oddělených a pro jistotu včetně onkologie) byl výsledek, že je vše v pořádku. Resumé lékařů bylo, že tělo zvyklé na obrovský přísun kalorií je v těžkém deficitu a ve stejném měřítku si ho začalo brát z tukových zásob – špajzka byla prostě „dobře“ předzásobená. Dalším faktem razantního úbytku váhy je ten, že u obézních lidí, jakým jsem byl, jdou v první fázi první kila hodně rychle dolů.

V dalších měsících už k rekordu nedošlo

20. února 2018 jsem poprvé vešel do posilovny a přidal pohyb a všeobecně cvičení. Tady si už přesně dnes nepamatuji, jak postupoval váhový úbytek, ale bylo to myslím tak, že v únoru a březnu to bylo po 10ti kg., pak březen, duben a květen po cca 5ti kg.

Podtrženo, sečteno dole je k dnešnímu dni nějakých 63-65 kg a aktuálně jsem na váze +/- 92 kg.
Nikde jsem si nic nepoznamenával, ani jsem se nefotil, ať už jen k budoucímu porovnání – ani mě to nenapadlo, možná škoda, ale já to dělal v první řadě sám pro sebe. Nepotřeboval jsem porovnávací fotky, protože jsem přesně věděl, z jakého bodu vycházím (myšleno 155 kg), kam jdu a jaký je tedy můj směr, kterým se mám, a hlavně chci ubírat.

Tvrdá dřina, pot, krev a slzy

Hlavně na samotném začátku. V posilovně každý den od pondělí do pátku hodinu silový tréninky a hodinu kardio. Víkendy po hodině kardia. Dřel jsem jako pes a dřina mě neskutečně nabíjela. Posilovna je pro mě neuvěřitelný drtič jakéhokoliv stresu. Do fitka jsem mohl přijít s jakýmkoliv neřešitelným problémem, z posilovny jsem odcházel se třemi možnými řešeními. Vyplavování endorfinu prostě u mě funguje na plné obrátky. Tímto stylem jsem jel až do nějakého konce května, kdy jsem se pak věnoval pouze silovým tréninkům, které jsem prodloužil na cca 1,5 – 2 hod. a mám to tak dodnes.

Stereotyp neexistuje

Za začátku jsem měl fitness trenéra, abych si v posilovně spíše neublížil. Na začátek fakt super a určitě doporučuji každému, kdo má minimální nebo dokonce nemá žádnou zkušenost s fitness. Jenže čím déle jsem cvičil, tím více jsem chápal že jeho plat je přímo úměrný s mou návštěvou posilovny. Neříkám, že mě učil něco špatně, to ne. Určitě mě to učil nejlépe jak mohl, respektive jak uměl, jenže já potřeboval odjet trénink přesně tak, jak jsem ho odjet potřeboval. Trénink v přesně stanoveném čase, a především délce mě přestal vyhovovat.

Od samého začátku svého cvičení jsem se po večerech ještě vzdělával, a to dělám dodnes. Všeobecně vyhledávám informace, které mě zajímají, hodně čtu, sleduji různá videa a čerpám inspirace do lidí, kteří mají k danému tématu co říci. To, co mě zaujme se snažím přizpůsobit sám sobě a následně aplikovat.

Někde jsem vyčetl, že je dobré po nějakém čase (třeba rok) změnit fitko. Především proto, že si sval poměrně rychle zvykne na úhly i typy cvičení. Naučí se pracovat v definovaném úhlu a svou stresovou zátěž, která ho stimuluje k růstu zvládne zpracovávat mnohem snadněji. Samozřejmým řešením je přidávání váhy, jenže sval stále pracuje pod stejnými, stereotypními úhly, pouze s větší váhou. Což logicky vede k růstu svalu ale ve stále stejné definované uhlové formě. Když sval dostane jiný zátěžový úhel, dostane i jiný stavební růstový podnět. Tahle informace, kterou jsem vyčetl, mě dávala logický smyl a po roce jsem změnil fitko.

Sám za sebe musím říci, že rozdíl byl pro mě neskutečný a já se cítil jako na samém začátku svého cvičení. Na jiných strojích jsem najednou cítil svalovou zátěž úplně jinak, to jsem i očekával, ale obyčejné protisměrné kladky, jen s jiným úchopovým madlem, od kterých jsem změnu nečekal, bylo najednou úplně jiné. Pro mě mnohem lepší. Mohu tak s klidným svědomím říci, že učit se na nových strojích má neskutečnou přidanou hodnotu ve formě nové stimulace růstu svalů.

Moje suplementace

Teď se musím logicky dostat až k tomuto bodu. Jedna věc je svaly v posilovně zničit, častokrát je vyženeme až do úplného vyčerpání s následným selháním. To je jedna z nejdůležitějších fází, aby sval rostl, on ví, že když už to nezvedl, že musí zesílit (růst), aby to příště zvedl ale ten sval neví, jestli to „příště“ bude za hodinu, za dvě, zítra, nebo za týden. Tělo logicky spustí chemický ozdravný proces v nejvyšší možné rychlosti. Na tento proces začne čerpat velké množství minerálů a vitamínů, se kterými v těle disponuje. Začne čerpat všechno, co potřebuje k tomu, aby dal svalovou partii zase co nejrychleji dohromady a aby vystavěl sval, který příště tu nezvládnutou zátěž zvládnul. To že ho trochu šidíme, a záměrně s ním takhle pracujeme, že chceme jen v plavkách vypadat dobře a být silní, to on naštěstí netuší. Dodat mu tedy po zničení, co potřebuje k regeneraci, by mělo být tedy prioritní záležitostí, jinak se stane to, že tělo si bude brát všechny regenerační prvky z míst a procesů, které potřebuje na běžné, každodenní fungování. Kdo tohle nechápe, měl by si pustit seriál pro děti „Byl jednou jeden život“, hezky díl po dílu.
To, co jsem teď napsal, to není z mé hlavy, vždyť já měl ještě nedávno 155 kg, ale všechno to, jsem někde vyčetl, nebo vysledoval a mě to jen logicky dává smysl.

Co tedy suplementovat?

Na tohle téma se nedalo v minulosti nikdy jednoznačně odpovědět. Každé tělo je jednoznačným originálem. Já jen mohu napsat, co vyhovuje mě, co jsem vyzkoušel a co funguje u mě.

Určitě je to kvalitní multivitamín, vitamín C, omega 3, zinek a hořčík. Stejně důležitý je ale protein. Na trhu je nepřeberné množství nejen značek ale i typů a mě rozhodně nepřísluší pouštět se do jejich rozborů. Když jsem začínal cvičit, každý mě říkal „Musíš jedině tuhle značku“, druhý zase tvrdil, že „tuhle značku“ třetí mě zase říkal, že nemůžu brát žádný jiný, než „od téhle firmy“ a prodejce zase, že všechno je nesmysl, protože „jedině tenhle je ten pravý, který nutně potřebuji a bez toho nemá cenu pomalu ani cvičit“. Pro mě to bylo docela únavný, protože všechno je to především subjektivní záležitost, taky je to o tom, jaké firmě se se více a lépe podařilo „marketingově zpracovat“ svého zákazníka.

Osobně jsem vyzkoušel fakt dost výrobců proteinů a hledal si cestu „k tomu svému“. Je skvělé, že máte „tu nejlepší značku“ proteinu, ale je vám k ničemu, když ho nemůžete pozřít. Určitě nikdo neudělá špatně, když si vybere svou značku u větších výrobců – nikdo z nich si nedovolí pustit na trh totální shit, pokud to se svou značku myslím vážně. Osobně nemám moc rád mediální masáže, jejichž cílem je mě přesvědčit o jich kvalitách. Přirovnal bych to trochu třeba k automobilovému průmyslu, aby to bylo srozumitelnější.

Na trhu je spousta značek, Škoda, BMW, Audi, Mercedes, Toyota, Peugeot, Renault, Hyundai, Kia, apod. a každý z těchto, řekněme dnes již tradičních značek, svádí boj o „svého“ zákazníka každodenní masáži z internetu, TV, rádia, apod. Každý zákazník preferuje, z čistě osobních důvodů něco jiného. Na trhu jsou pak méně známé, nebo spíše řekněme, méně vídané značky aut a jejich zákazník si k nim musí najít cestu trochu sám, protože mají svou vlastní přidanou hodnotu. Mám rád věci, za kterými stojí nějaký příběh a ten příběh není čistě obchodní. Příběh, ve kterým někdo zhmotnil třeba svůj sen a svou vizi, aby ukázal lidem, že když se chce, tak člověk v životě dokáže všechno. Já si našel cestu ke značce proteinu USN - Ultimate Sports Nutrition, jejich kvalita je nesporná, chuťově pro mě je naprosto dokonalá a tou přidanou hodnotou v podobě životního příběhu je člověk jménem Ryan Terry, který je se značku USN spjat od první chvíle, co opustil továrnu, začal cvičit a plnit si tím své sny.

Od USN používám jejich Bluelab 100% a protože věřím, že každý výrobce na trhu vyrábí své produkty koncepčně, nějak smysluplně, tak od stejného výrobce ještě suplementuju BCAA, Kreatin, glutamin a na noc Casein Protein. Nedávalo by mě smysl míchat více výrobců, protože by to pro mě bylo podobné, jako kdybych měl třeba Škodovku – když jsme u těch aut – ale další doplňky bych nakupoval třeba v Toyotě. Taky by to asi moc nezapadalo a nesedělo tak hezky, jako kdybych si ty koberečky koupil zase ve Škodovce. Toto je můj čistě subjektivní názor.

Motivace & Motivace

Jednoznačně je pro mě tou největší inspirací a zároveň motivací můj čtyřletý syn. Chci pro něj být zdraví a silný a chci tady pro něj být tak dlouho, jak dlouho tu mám být – ani o den, hodinu, nebo vteřinu méně. V životě je nejcennější položkou čas. Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit, protože ten, který nám uteče, už zpátky nevrátíme, nikdo nám žádný jiný nedá a ani si žádný další nekoupíme. Běžte si za svým snem, ať je to cokoliv. Nikdy se svého snu nevzdávejte a ani svůj sen nezrazujte, zradili byste jen sami sebe. Třeba ta cesta k vašemu cíli bude těžká, někdy se vám bude zdát třeba i nemožná, ale jediný, kdo vás na té cestě může zastavit, není nikdo jiný než vy sami.

Buďte nápomocni a motivujte svým příběhem! Podařila se vám během vašeho života radikální proměna/změna? Byli jste obézní, nebo zranění avšak skrze vaší vůli jste se dokázali dostat do kondice? Prostřednictvím našeho magazínu Kulturistika.com máte jedinečnou možnost sdílet svůj životní příběh s ostatními čtenáři!

Sepište svoji cestu od těžkých začátků až po šťastný konec a zašlete nám ji na email ondrej.marienka@kulturistika.com

Podmínky vydání článku / příběhu:

• Registrace na webu Kulturistika.com
• Článek je zkontrolovaný a neobsahuje pravopisné chyby
• Fotodokumentace