Voda z kohoutku: Základ každého dne, nebo základ velkých problémů?

Voda tvoří naprostý základ našeho života a těžko bychom bez ní vydrželi jen pár dnů. Jenže zároveň se z ní v průběhu několika posledních let stalo poměrně kontroverzní a diskutované téma – i když jsme jedna ze zemí, kde i voda z kohoutku disponuje poměrně vysokou kvalitou, stále to neznamená, že je na pití ideální. Jenže pomůžeme si, když budeme kupovat vodu balenou? Na to se podíváme v našem dnešním článku.

K čemu je voda vlastně dobrá? 

Voda je substance, ve které vznikl samotný život a jelikož tvoří kolem 60% hmotnosti lidského těla, je naprosto zřejmé, že bez ní nedokážeme fungovat. Voda pomáhá udržovat v chodu životně důležité orgány, podílí se na trávení, reguluje tělesnou teplotu, odstraňuje odpadní látky z těla a mnoho dalšího. A jak jsme zmiňovali v našem samostatném článku nazvaném Zaostřeno na pitný režim, dokonce i velmi lehká dehydratace může způsobovat únavu a bolesti hlavy i zhoršovat soustředění. Jenže odkud vodu brát? To je otázka, nad kterou většina z vás nejspíš nikdy nepřemýšlela, jenže voda je pro nás tak důležitá, že rozhodně stojí za to mít všechno s ní spojené řádně podchycené a v žádném případě nepít takovou, která nevyhovuje rozborům.

Voda je pro nás neskutečně důležitá a její kvalitu byste rozhodně neměli podceňovat.

Voda z kohoutku je nejlepší, ne? 

Pokud jste někdy navštívili třeba řecké ostrovy nebo třeba Albánii, jistě více, že kvalita tamní vody je na některých místech opravdu strašná a místní si vždycky nosí velké barely s vodou ze supermarketu. U nás tento problém ale nemáme a česká voda je na naprosté většině našeho území vhodná k pití. Vody z nějakého obecního zdroje navíc pravidelně prochází řadou testování a musí tak splňovat poměrně přísné parametry, které udávají, že koncentrace některých potenciálně problematických látek nesmí překročit jasně uvedenou hranici. Jak asi ale sami tušíte, tak nepřekročení hranice neznamená, že je voda naprosto bez těchto látek. Právě naopak. Co na vás tedy může ve vodě z kohoutku číhat?

Chlor

Samozřejmě, že voda z kohoutku je chlorovaná. Jenže je to dobře? Na jednu stranu určitě, protože chlor velmi efektivně zabíjí bakterie, viry i měňavky a jeho přidávání do vody tak mimo jiné zastavilo šíření řady infekčních nemocí. Na stranu druhou je však chlor potenciálně karcinogenní látkou, která navíc může reagovat s organickými látkami nacházejícími se ve vodě a vytvářet další potenciální karcinogeny. No a v neposlední řadě si část lidí stěžuje na chuť a zápach chlorované vody. I když tato substance bývá mnohými lidmi velmi démonizovaná, ve skutečnosti podle WHO přináší chlor jen extrémně nízká rizika ve srovnání s tím, co by se dělo, kdyby voda nebyla chlorovaná. Zároveň existují i vědecké studie, které ukazují, že chlorovaná voda nijak nenarušuje složení mikrobiomu u dětí. Pokud tedy nejedete třeba na Gibraltar, kde je míra chlorace vody podstatně vyšší, nemusíte to nejspíš nijak zásadně řešit. Maximálně můžete nechat vodu pár minut odstát nebo spoléhat na různé metody filtrace, kterým se budeme věnovat dále v našem článku.

Chlor je sice poslední dobou poměrně démonizovaný, ale bez jeho použití by kvalita vody byla podstatně nižší.

Těžké kovy

Kromě chloru se ve vodě může nacházet i řada jiných látek, z nichž za zmínku stojí primárně těžké kovy jako olovo, hliník, nikl, kadmium a mnoho dalších. Těžké kovy mají jednu zásadní nevýhodu – sami je nedokážete odhalit, protože jsou bez barvy i bez zápachu a ani po chuťové stránce vodu nijak neovlivňují. Do vody se tyto kovy většinou dostávají prostřednictvím průmyslového odpadu – olovo například může pocházet z akumulátorů a rtuť ze starých teploměrů či tonometrů. Dlouhodobé vystavení těmto látkám pak může mít karcinogenní účinky, ovlivňovat zdraví plodu i způsobovat různé vyrážky a další zdravotní komplikace.

Železo

Zvláštní pozornost bychom pak měli věnovat železu, které se do vody může také uvolňovat. V přírodě se může do vody dostat mnoha cestami, nejčastějším problémem však je, pokud bydlíte v domě se staršími železnými trubkami. V nich se může nacházet obrovské množství rzi a jelikož voda v těchto trubkách může nějaký čas stát, samozřejmě to ovlivňuje i kvalitu vody a obsah železa v ní.

Pokud žijete v domě se starými železnými trubkami, může se do vody dostávat i nadměrné množství rzi, které se samozřejmě projeví změnou barvy vody.

Zbytky antikoncepce, estrogenů a dalších léků

Mnoho článků se samozřejmě zmiňuje o tom, že ve vodě najdete třeba zbytky estrogenu nebo dalších léků, které čističky odpadních vod nejsou schopné odstranit. V tomto případě ale aktuálně není důvod k panice – jak ukazují odborné články, zvýšené koncentrace estrogenu jsou vyloženě otázkou povrchových vod, vody z hlubinných vrtů jsou zatím zcela bezpečné. Nehledě na to, že i ty čističky, které nejsou schopné estrogen odstranit úplně, stále eliminují většinu z nich. Při tomto zbytkovém obsahu estrogenů zatím neexistuje relevantní vědecké studie, které by naznačovaly nějaké nebezpečí. To ale samozřejmě neznamená, že výhledově nebude otázka estrogenu ve vodě mnohem závažnější. Zatím vás to ale nemusí příliš zvedat ze židle.

Dusičnany, dusitany i pesticidy

Poslední kapitola, které bychom se v souvislosti s pitnou vodou rádi věnovali, jsou dusitany, dusičnany a pesticidy, což jsou látky související zpravidla se zemědělskou produkcí. První dvě zmiňované látky se ve vodě vyskytují poměrně hojně, ačkoliv jejich hodnoty mohou sezónně dost kolísat. Stále se ale obsah dusitanů a dusičnanů ani nepřibližuje stanoveným limitům – v souvislosti s tím se hodí zmínit stránku Pražských vodovodů a kanalizací, kde si můžete v interaktivní mapě zjistit přímo množství jednotlivých látek ve vašem městě či ulici. Zatímco limit pro dusičnany představuje 50 mg na litr a pro dusitany 0,5 mg na litr, třeba v pražské Korunní bylo naměřeno 22 mg dusičnanů na litr vody a v případě druhé ze zmiňovaných látek to bylo dokonce množství menší než 0,01 mg. Stejně tak je i množství pesticidů ve vodě aktuálně malé a nemusí vás nijak znepokojovat. I pesticidy samozřejmě mají své limity a jsou pravidelně kontrolovány, takže se vůbec nemusíte bát.

Zemědělská hnojiva mohou být zdrojem dusitanů a dusičnanů v pitné vodě. Skutečný obsah ve vodě se ale nastaveným limitům u mnoha zdrojů ani nepřibližuje.

Není lepší kupovat vodu z plastu? 

Takže voda z kohoutku, kterou mnoho z nás považovalo za pomyslný svatý grál pitného režimu, ve skutečnosti obsahuje kromě chlóru také těžké kovy, železo, zbytky různých léků i nejrůznější odpadní látky z hnojiv a pesticidů. Někdo by si proto mohl říkat, zda není lepší kupovat vodu z plastu tak, jako to dělají třeba na řeckých ostrovních státech. Bohužel ale PET lahve mohou pro změnu propouštět ionty těžkých kovů i ftalátů a BPA, které se při výrobě řady plastových výrobků používá, je poměrně kontroverzní látka s mnoha dalšími negativními dopady na naše zdraví, což jsme detailně zmiňovali v našem článku o tom, proč nekupovat ty nejlevnější šejkry. Nehledě na to, že kupování vody v jednorázových plastech není šetrné ani k životnímu prostředí – jakmile byste kohoutkovou vodu přestali používat na pití a vaření (protože řady látek z vody se nezbavíte ani převařením), pravděpodobně byste každý den vyhazovali klidně i pět až deset plastových lahví. A to je z hlediska ekologie a životního prostředí samozřejmě špatně.

Najděte si raději svoji studánku 

Jakmile vám přestane dávat smysl pít vodu z kohoutku i ze plastu, asi nejlepší je vzít svoji skleněnou láhev a jít si načepovat vodu z nějaké studánky, kterou máte poblíž. Alespoň to někteří odborníci doporučují. Ve skutečnosti to naráží hned na dva základní problémy:

Nepraktičnost  

Dejme tomu, že každý den vypijete všeho všudy 3 litry vody a další 3 litry vody spotřebujete na vaření. A kdo z nás má v dnešní době čas, aby vzal svoje skleněné láhve a jel k nějaké studánce do lesa? Pravděpodobně téměř nikdo. Nehledě na to, že jen než nějakou vhodnou studánku najdete, může to zabrat poměrně dost času.

Nutnost pravidelných rozborů 

Mnohem zásadnější než nepraktičnost je to, že to, že vodu načepujete u nějaké studánky, vůbec neznamená, že bude vhodná k pití. A už vůbec to neznamená, že bude lepší než voda, která vám poteče doma. Téměř s určitostí nebude taková voda chlorovaná, což může znamenat velký výskyt různých bakterií. Zároveň může disponovat podstatně vyšším obsahem zmiňovaných dusičnanů a dusitanů, které jsou navázané na hnojení okolních polí. Až tedy najdete nějakou studánku, měli byste si nechat udělat spolehlivý rozbor vody. A poté v tom pokračovat ideálně každý měsíc, protože hladina jednotlivých negativních komponentů může být ovlivněna třeba tím, jak moc prší nebo zda se právě na pole používají nějaké přípravky. A taková voda se samozřejmě i prodraží. Navzdory doporučení některých expertů tak ani voda ze studánek není ideální volbou. 

To, že je voda ze studánky, rozhodně nezaručuje její čistotu a vhodnost k pití.

Co mám tedy dělat? 

Na závěr dnešního článku, ve kterém jsme házeli špínu jak na kohoutkovou vodu, tak na vodu z plastových lahví i na vodu z lesních studánek, bychom samozřejmě měli přijít s nějakým řešením. A to je poměrně jednoduché – nebojte se ani kohoutkové, ani balené vody. Samozřejmě, že se ve vodě nějaké negativní látky vyskytují, ale to neznamená, že byste je měli úplně přestat pít. Přesto existuje pár doporučení, které bychom měli pro ty z vás, kteří nechtějí brát kvalitu pitné vody na lehkou váhu.

Udělejte si spolehlivý rozbor vody 

Nemůžete řešit problémovou kvalitu vody bez toho, aniž byste věděli, jaké problémy vaše voda má. Základem všeho by tak měl být spolehlivý rozbor vody. Pokud odebíráte vodu od nějakého městského dodavatele, jistě víte, že ten pravidelně rozbory vody zveřejňuje. Problém ale je v tom, že jím testovaná vody do vašeho kohoutku ještě urazí pořádný kus cesty – rez nebo další látky se tak mohou objevit i u kvalitní vody v důsledku vašeho nedostatečného vybavení. V případě městské vody ale obecně řečeno stačí klidně levnější varianty rozborů vody, protože třeba u dobře vybavených novostaveb se očekává minimum problémů. Ve chvíli, kdy máte vodu z vlastní studny, je určitě na místě koupit si opravdu komplexní rozbor vody, který odhalí veškeré případné nedostatky.

Kupte si potřebné vybavení

Jakmile odhalíte problém, můžete přijít s řešením. Někdy pomůže vyměnit bojler, někdy je efektivní si koupit třeba filtr na vodu. I ty nejlevnější filtry jsou účinné a uvidíte, že zásadně mohou zlepšit i chuť vody. Stojí přitom kolem tisíce korun a vydrží vám většinou 2 až 3 měsíce, po kterých je potřeba vyměnit jen vložku, která stojí kolem 250 Kč. Jakmile budete mít s vodou větší problémy, možná bude potřeba výměna trubek nebo nákup výkonnějších filtrů. Doporučované jsou ty fungující na principu reverzní osmózy, které zajistí mineralizaci vody a odstraní i řadu mikroorganismů.

No a to by od nás bylo pro tento komplexní článek o pitné vodě všechno. Na závěr bychom ještě jednou rádi připomněli, že není třeba panikařit, protože kvalita pitné vody u nás v Česku určitě není tak špatná, abychom se museli bát ji pít. Rozborem vody a následným nákupem filtru ale samozřejmě nic nepokazíte.