Nízkosacharidová nebo nízkotučná dieta? Není vítěze ani poraženého!

Autor: Šárka Randáčková

Kulturistika / Fitness

19.12.2018

13 minut čtení

Jste zastánci nízkotučné nebo nízkosacharidové diety? Vězte, že na hubnutí to nemá vliv!

Roční klinická studie zjistila, že nízkotučná i nízkosacharidová dieta přináší stejné výsledky ve smyslu ztráty na váze i ukazatelů metabolického zdraví. Ani tvorba inzulinu a testované geny neměly žádný vliv na úspěch hubnutí.
Dietu byste proto měli volit podle osobní náklonnosti, zdravotních cílů a udržitelnosti.

Rozsáhlá klinická studie týkající se nízkosacharidových a nízkotučných diet[1] překonala 3 největší překážky pro tento typ studií:

Dostatečné množství účastníků
Jejich udržení a sledování po dlouhou dobu
Pečlivé sledování jejich dodržování předepsané diety

Této roční studie se zúčastnilo 600+ subjektů. Provedl ji Dr. Christopher Gardner ze Stanford University ve spolupráci s americkým národním institutem pro zdraví (NIH), Nutrition Science Initiative (NuSI) a týmem výživových odborníků.

Pozornost si také zaslouží fakt, že jedním ze zakladatelů NuSI je Gary Taubes, velký zastánce nízkosacharidové diety a teorie o obezitě způsobené sacharidy a inzulinem.

Předchozí studie porovnávající tyto dva přístupy k dietě ukázaly, že hubnutí se při nich může zásadně lišit.[2][3] Důvody nejsou zcela známy, a vědci si domýšlejí, že za to může citlivost na inzulin [4] nebo genetika[5]. Naše studie zkoumala, zda genetika a tvorba inzulinu může pomoci předvídat úspěšnost hubnutí při roční nízkosacharidové nebo nízkotučné dietě.

Kdo byl testován?

Studie přiřadila 609 účastníkům nízkotučnou nebo nízkosacharidovou dietu na dobu 12 měsíců. Na studii se podílelo celkem 263 mužů a 346 žen před menopauzou a bez zásadních zdravotních problémů (tj. cukrovka, rakovina, srdeční choroby, vysoký cholesterol, atd.). Průměrná hodnota BMI byla 33 (1. třída obezity) a průměrný věk 40±7.

Během studie každý ze subjektů 22 x navštívil registrovaného dietologa. Obě skupiny se dostavovaly s celkem 66% pravidelností. Během prvních 2 měsíců byly instrukce pro nízkotučnou skupinu 20 g tuku denně, a pro nízkosacharidovou to bylo stejné množství sacharidů. Neočekávalo se, že to subjekty vydrží celou dobu. Po dvou měsících začali lidé postupně přidávat sacharidy a tuk, a to až do minimální hladiny, kterou byli schopni dlouhodobě udržet. Ani jedna ze skupin si nezachovala startovní, velmi nízkou hladinu. Ve třetím měsíci nízkotučná skupina jedla už v průměru 42 g tuku denně a nízkosacharidová skupina dokonce průměrně 96,6 g sacharidů každý den.

Je možné, že někteří lidé z nízkosacharidové skupiny byli první 2 měsíce v ketóze, ale bylo jich nejspíš velmi málo. Pod hranicí, která je všeobecně považována za nutnou pro udržení ketózy (≤50 g/denně), se jich dlouhodobě skutečně neudrželo mnoho.[6]

Nebyly stanoveny žádné cíle stran kalorického příjmu, ale instrukce pro všechny byla konzumovat pouze vysoce kvalitní, nezpracované, domácí potraviny, zejména zeleninu a vyhýbat se přidaným cukrům, rafinované mouce a trans tukům.

Celkem 12 x byly subjekty bez upozornění požádány, aby si vzpomněly, co posledních 24 hodin jedly a pily. Dodržování režimu bylo hodnoceno také pomocí změn v krevních tucích a poměru respirační výměny (RER), která indikuje, zda pálíte primárně tuk, nebo sacharidy.

Co bylo zkoumáno?

První hypotézou byl vliv genetiky na úspěšnost hubnutí při jednotlivých typech diety. Všem účastníkům bylo sledováno 15 genotypů včetně 5 nízkotučných (u těch se předpokládá, že budou lépe fungovat na nízkotučné dietě) a 9 nízkosacharidových, u nichž se předpokládal opak. 1 Genotyp byl považován za neutrální.

Druhou hlavní hypotézou byla potenciální spojitost mezi tvorbou inzulinu a úspěchem při jednom z typů diety. Všichni účastníci podstoupili v 1., 3., 6. a 12. měsíci test orální tolerance na glukózu (OGTT), který určil míru tvorby inzulinu. Tento test stanoví vaši míru tvorby inzulinu po konzumaci pevně daného množství sacharidu (běžně 75 g glukózy).

Dále se zkoumaly tělesné změny (pomocí DXA scanu), hladina cholesterolu, krevní tlak, hladina glukózy a inzulinu na lačno, klidový výdej energie a celkový výdej energie.

Jaké byly výsledky?

Studii dokončilo 481 účastníků, což znamená, že vzdalo 21%. To není u tak dlouhé studie překvapující.

Před zahájením studie nebyly mezi skupinami velké rozdíly ve stravování. V měsících 3, 6 a 12 byly ve stravě samozřejmě velké rozdíly, a to v příjmu sacharidů, tuku, bílkovin, vlákniny a přidaných cukrů (viz Obrázek 1).

Příjem nasyceného tuku byl u nízkotučné skupiny mnohem nižší, zatímco celkový glykemický index byl nižší u nízkosacharidové skupiny. Ani nízkotučná skupina však nebyla zcela ochuzena o snížení celkové glykemické nálože.

Ve 12. měsíci nízkotučná skupina přišla o 5,3 kg a nízkosacharidová skupina o 6,0 kg. To není statisticky ani klinicky významný rozdíl.

V rámci skupin navíc jednotlivé genotypy ani tvorba inzulinu nehrála žádnou roli při změně váhy. To znamená, že genotyp ani množství vytvořeného inzulinu nemělo během této studie vliv na úspěch při jednom z typu diety.

Ironické je, že matoucím faktorem by mohlo být to, že obě diety byly založeny na kvalitních potravinách. Kdyby se například při nízkotučné dietě přijímaly sacharidy ze slazených nápojů a rafinovaných obilnin, vliv na změnu váhy mohl být vyšší.

U obou skupin se zlepšily některé ukazatele zdraví (BMI, procento tělesného tuku, obvod pasu, krevní tlak a hladina glukózy a inzulinu na lačno). Ani v těchto nebyly mezi skupinami velké rozdíly.

Ve 12. měsíci značně poklesnul LDL cholesterol u nízkotučné skupiny (-2.12 mg/dL), zatímco u nízkosacharidové skupiny vzrostl (+3.62 mg/dL). Nízkosacharidová skupina však také značně zvýšila HDL cholesterol (+2.64, oproti +0.40 mg/dL u nízkotučné skupiny) a zažila větší snížení trygliceridů (-28.20, oproti -9.95 mg/dL u nízkotučné skupiny).

Klidový výdej energie se u skupin nikdy během studie nelišil. Ve 12. měsíci značně poklesnul u obou skupin (-66.45 kcal pro nízkotučnou, -76.93 kcal pro nízkosacharidovou), tedy oproti základní hladině.

Celkový výdej energie se nelišil mezi skupinami ani oproti základní hladině. Něco málo přes 10% lidí si zlepšilo svůj metabolický syndrom, ale mezi skupinami opět nebyl významný rozdíl.

Co nám studie říká?

Výsledky této studie přispívají k množství důkazů o tom, že mezi nízkosacharidovou a nízkotučnou dietou není vítěze ani poraženého, tedy pokud je kalorický příjem a příjem bílkovin zhruba stejný.

Kalorické příjmy obou skupin byly takřka identické a nízkosacharidová skupina jedla trochu bílkovin navíc (průměrně 12,5 g denně navíc).

Výsledky této studie opakují i některé kratší testy[7] i delší, méně kontrolované studie[8][9]. Ačkoli tato studie nechávala lidi žít své běžné životy, nabídla několik výhod:

Po celou dobu měly subjekty k dispozici profesionální dietologickou konzultaci. Mnohé studie, i přes počáteční instrukce, nechávají své subjekty napospas vlastní tvořivosti.
Příjem potravy subjektů byl pravidelně a nahodile kontrolován pomocí dotazníků, kde uváděli, co snědli za posledních 24 hodin.
Studie svým účastníkům silně doporučila konzumaci kvalitních potravin, namísto plnění ledniček junkem.
Jedná se o jednu z větších studií, což snižuje riziko toho, že výsledek je pouhou náhodou nebo statistickou odchylkou.

Naše chápání spojitosti mezi genetikou a stravováním se neustále zlepšuje. Tato studie však testovala 15 genotypů podezřelých z vlivu na úspěšnost nízkosacharidové či nízkotučné diety, a nenašla významné rozdíly. Vědci slíbili získaná data hlouběji analyzovat.

Naměřená tvorba inzulinu nedokázala předpovídat změny v tělesné váze. Vědci však podotýkají, že vliv hladiny inzulinu na lačno na předpovídání hubnutí stojí za další zkoumání.[10][11]

Jako poslední se sluší dodat, že ne všichni účastníci zvládli striktně dodržovat stanovená pravidla, což mohlo také lehce zkreslit výsledky studie.

Výsledky jsou však i tak velmi zajímavé a zbývá snad pouze provést podobnou studii, která bude brát v potaz dodržování stanoveného režimu.

Co byste si z toho měli odnést?

Musíte zvážit jeden důležitý aspekt, a tím je vzájemná variabilita.
Jak vidíte na obrázku, změny hmotnosti se drasticky lišily v obou skupinách - v rozmezí od zhubnutých 32 kg až po nabraných 11 kg!
Každý sloupec představuje změnu hmotnosti jednoho účastníka.

Dokonce i při započítání 10% účastníků, kteří během studie nabrali, byla kombinovaná hmotnostní ztráta v této studii impozantních 3 000 kg!