"Nikdy jsem si nemyslel, že zhubnu ze 135kg na 90kg," říká Petr Bednarz

Autor: Petr Bednarz

Když jsem byl portálem kulturistika.com osloven, abych sepsal svůj příběh, váhal jsem, ale zároveň musím říct, že mne to ve finále potěšilo. Sám jsem v minulosti těmto proměnám moc nevěřil, že to jde „přírodní“ cestou, ale sám jsem se po letech přesvědčil, že to možné je.

Jak to celé začalo

Nikdy jsem nebyl štíhlý, vždy jsem měl nadváhu, která se postupem let zvyšovala. Rovněž jsem nikdy neměl vztah ke sportu, nikdy mě to nelákalo, nic neříkalo, nebavilo mě to, byl jsem pohodlný, až líný něco dělat. Také mi nikdy nic neříkala zdravá životospráva, zdravá jídla - spíše jsem vyhledával ta nezdravá, prostě „chutnější“. Nepřejídal jsem se přes den, klasika - snídaně - oběd - večeře, ale po večeři přišly právě ty největší chutě na všechno možné, až nemožné. To vše mě dostalo až na 135 kg živé váhy.

Neodradily mne ani dva zdvižené prsty. Ten první byl v roce 2007, kdy jsem v devětadvaceti letech prodělal velmi náročnou devítihodinovou operaci bederní páteře (stabilizace čtyřmi šrouby obratlů L4 a L5) s nejistou prognózou. Bylo to velmi náročné období, jak po psychické, tak hlavně po fyzické stránce, jelikož po operaci jsem se musel vše od začátku znovu učit, vstávat z postele, chodit, oblékat se, vykonávat základní hygienické potřeby a prostě vše ostatní to, co nám připadá naprosto běžné. Lékaři mi zjistili, že jsem v pubertě prodělal degenerativní onemocnění páteře.

Těch poškozených obratlů bylo více, a proto mi bylo velmi důrazně kladeno, že musím snížit váhu a začít cvičit. Ano, cvičil jsem po operaci doma základní fyzio cviky po dobu 5 měsíců, kdy trvala má celková rekonvalescence a zapojení se do běžného života. Samozřejmě to netrvalo moc dlouho, otrkal jsem se a vrátil zpět do mého zaběhnutého stylu života. Ten druhý zdvižený prst byl z kraje roku 2020, kdy mi lékaři zjistili drobné žlučníkové kamínky a bylo mi opět doporučeno, že bych měl zhubnout a začít se zdravější životosprávou. Ani to mne neodradilo…

Do nebe volající zdravotní potíže

Vše vygradovalo v říjnu 2021, kdy mne postihl velmi silný žlučníkový záchvat. Dostal jsem antibiotika a myslel jsem si, že se vše vyřeší, že žlučníkové kameny má přece kde kdo a dá se s tím žít. Byl jsem však na velkém omylu. Ortel lékařů zněl, že jsem v přímém ohrožení života, že stav je velmi vážný, až kritický, poněvadž jsem dostal i velmi masivní zánět jater a slinivky. Nebylo to vůbec dobré a musel jsem okamžitě na sál, aniž bych mrkl okem. Nechápal jsem a jen jsem v šoku lékaři sdělil, že přeci musím jít do práce - řekl mi jen „bežte, ale hrozí, že to praskne, a že zemřete“. A na toto nikdy nezapomenu.

Vše se i přes další nehezké komplikace podařilo, zánět dokázali naštěstí snížit, žlučník vyoperovali a jako suvenýr jsem od přednosty kliniky dostal ve skleničce 7 žlučníkových kamenů o velikosti 1,5 x 1,5 cm. Bylo mi řečeno, že jsem doslova utekl hrobníkovi z lopaty, že za 30 let praxe nic takového neviděl a že na takový náhlý masivní zánět celé dutiny břišní umírá 95% pacientů. Až zde jsem si opravdu začal uvědomovat, kam až jsem to nechal zajít a že to mohlo dopadnout úplně jinak, prostě fatálně i přes to, že jsem zcela ignoroval již od srpna trvající zdravotní potíže. Byla to ta má největší životní facka, kterou jsem kdy dostal.

Po operaci jsem musel samozřejmě držet přísnou žlučníkovou dietu, zde už opravdu nebylo na výběr. Dušená, vařená a prostě zdravější jídla. Váha šla okamžitě dolů a to docela rychle. Za 4 měsíce bylo dole 15 kg. Za toto období, kdy mi každý říkal, že stejně přijde ten jojo efekt, mi i ta zdravější jídla začala kupodivu chutnat a naopak z těch nezdravých mi nebylo dobře. A žádná zázračná dieta to zase nebyla, jen jsem vynechal sladká, tučná a mastná jídla, jím 5 x denně a ten pocit večer spucovat vše, co mi přijde pod ruku je taky pryč. Shodou okolností jsem byl u lékaře na pravidelné jednoroční kontrole s páteří, kdy mi bylo vyčiněno, že ta váha jde dolů až moc a že to ta má páteř nevydrží. Že musím začít cvičit, a to okamžitě a posilovat zejména zádové svalstvo.

No, začněte cvičit, když jste přes 40 let nedělali nic, nehýbali se, necvičili. Rozhodl jsem se proto najít si osobního trenéra, který mne na to navede. A zde byl další kámen úrazu. Ano, léta jsem chodíval na fyzioterapie, rehabilitace atd., ale říkal jsem si, že to chce něco razantnějšího, i když mě od mé myšlenky spousta lidí odrazovala. Oslovil jsem několik fitness trenérů, nastínil má omezení, leč bezúspěšně. Stále jsem měl bezmála 120 kg a bylo mi řečeno „nejprve něco zhubni a pak přijď“, nebo „dones potvrzení od lékařů, že můžeš cvičit s tou páteří“. Byl jsem opět v koncích, demotivovaný a měl jsem opět chuť se na to všechno vykašlat.

Volba trenéra aneb skvělý krok k mé proměně

Na sociálních sítích jsem sledoval spousty trenérů a jednoho dne jsem objevil v příběhu u karvinského fitness trenéra Nicolase Neumanna video, jak cvičí s jedním mladým hendikepovaným klukem. Říkal jsem si, tady by mohla vést cesta i pro mě. A vedla. Nicolasovi jsem hned s velkým odhodláním napsal, vysvětlil mu celou mou situaci a doufal jsem, že mne neodmítne. Neodmítl a sdělil mi termín našeho prvního společného tréninku. 1. 6. 2022 jsem se tedy poprvé vydal do karvinského Fitness Ring za Nicolasem (mimochodem loňským vítězem dvou zlatých medailí v kulturistice v kategorii Men´s physique na EVLS Prague Amateur a Musclecontest Austria).

Byl jsem velmi nervózní, jak na mě bude koukat nejen on, ale i další lidé, nadváha, problémy s páteří, nulový vztah ke sportu atd. Byl jsem ale velmi mile překvapen Nicolasovým velmi profesionálním přístupem, vyzpovídal mne nejprve jaká mám omezení, čeho bych chtěl dosáhnout, nebral mne jako bych byl outsider a sestavil šetrný tréninkový plán zohledněný na mou páteř. I ten pocit, že na mě ostatní návštěvníci fitnesscentra budou koukat jako na exota, byl velmi rychle pryč.

Hned po prvním tréninku jsem věděl, že tudy by cesta vést opravdu mohla a cítil jsem se velmi příjemně. Nejprve jsem jezdil cvičit 1 x týdně, pak 2 x, 3 x a teď už jezdívám pravidelně 4 x týdně. S Nicolasem jsme krásně posílili mé zádové svalstvo, doladili jídelníček a za rok a půl spolupráce sundali ze mě dalších skoro 30 kg.

Nikdy v životě jsem se tak skvěle necítil, zejména po fyzické stránce, kdy ustoupily i veškeré bolesti zad, kterými jsem v minulosti pravidelně trpěl. Popravdě i to, když jsem na sobě začal poprvé v životě vidět nějaké svaly, bylo také dost motivující. Největší naše ocenění však přišlo letos v létě, kdy jsem byl opět na pravidelné kontrole s páteří. Lékař doslova nevěřil svým očím, jednak mne nepoznal ale velmi kvitoval mou změnu, zejména co se páteře týče.

Byl nadšený, vyšetřil mne, udělal kontrolní RTG a pochválil, že je vše v naprostém pořádku, více než kdy dříve a že pokud takto budu pokračovat dál, tak už nemusím ani chodit na pravidelné jednoroční kontroly. 16 let trvalo, než se má páteř dala do normálu. A jsem za to nesmírně vděčný. Jak Nicolasovi, tak sobě. Samozřejmě neusínám na vavřínech a pokračujeme dál a jsem zvědav, kam má cesta povede dále, protože bez fitka si to už dnes opravdu nedovedu vůbec představit.

Tím to nekončí a pokračuji dále

Tento příběh není o tom si naříkat, ale chtěl jsem jen poukázat, kam to všechno může vést. Smutné je to, že když by mne nepotkaly tyto zdravotní trable, sám bych se asi k tomu nikdy neodhodlal, protože jsem si to pořád omlouval, že jsem spokojený, že je to takhle vlastně fajn. Ono přejít z velikosti 3XL na M, je ale mnohem lepší. Ale hlavně to, že se člověk cítí celkově daleko lépe a dobře, prostě komfortně.

Není vůbec snadné začít s takovou proměnou a chci i poukázat z mé zkušenosti na to, že není vůbec jednoduché si najít toho správného kouče, který na vás nebude nahlížet jako na méněcenného člověka a bude se snažit vám opravdu pomoci, podporovat, motivovat, hecovat a i ten vlídný, kamarádský přístup je moc důležitý. Já to štěstí měl a přeji to všem, kteří se pro toto rozhodnou… Velmi důležitá je i podpora blízkého okolí, rodiny, přátel, spolupracovníků, kterým patří také velký dík. Pokud tento můj příběh, ne zrovna ukázkový, namotivuje nebo nakopne alespoň jednoho člověka, pak to mělo obrovský smysl sepsat a podělit se.

Buďte nápomocni a motivujte svým příběhem! Podařila se vám během vašeho života radikální proměna/změna? Byli jste obézní, nebo zranění avšak skrze vaší vůli jste se dokázali dostat do kondice? Prostřednictvím našeho magazínu Kulturistika.com máte jedinečnou možnost sdílet svůj životní příběh s ostatními čtenáři!

Sepište svoji cestu od těžkých začátků až po šťastný konec a zašlete nám ji na email radim.koudelka@kulturistika.com / ondrej.marienka@kulturistika.com

Podmínky vydání článku / příběhu:

• Registrace na webu Kulturistika.com
• Článek je zkontrolovaný a neobsahuje pravopisné chyby
• Fotodokumentace