Který styl mrtvého tahu je pro mě ideální? A je opravdu sumo varianta snadnější?

Když vám někdo řekne, že mrtvý tah lze provádět ve dvou základních variantách, pravděpodobně to pro vás nebude vůbec nic nového. Ale i přesto, že v dnešním článku se dozvíte, že ve skutečnosti existují tři varianty, jste možná někdy přemýšleli nad tím, že každá z těchto variací stejného cviku je vlastně úplně odlišná. A možná i proto máme tendence tvrdit, že jedna z nich je snadnější a správní chlapi, kteří sice nezvedají tolik, ale zvedají jinou variantou, jsou mnohem chlapštější. Dnešní článek tedy bude o tom, zda je opravdu jedna z variant lehčí, jakou si vybrat a zda má vůbec smysl druhou variantu zavrhovat.

Konvenční, sumo a?

Tím možná nejzásadnějším zjištěním pro většinu čtenářů dnešního článku bude s největší pravděpodobností zjištění, že kromě klasického a sumo mrtvého tahu rozlišujeme ještě tzv. polosumo, které dnes máme tendence řadit ke klasickému sumo tahu, přestože toho s ním příliš společného nemá. Pojďme si tedy v našem článku nejdřív jednotlivé styly mrtvého tahu detailněji představit.

Konvenční mrtvý tah

V případě konvenčního mrtvého tahu asi ani není zapotřebí příliš dlouhé charakteristiky. Tento typ pozvedu se provádí s nohami vzdálenými od sebe zhruba na šířku ramen, a tím pádem dochází k poměrně efektivnímu omezení vlivu kvadricepsů a gluteálů.

Namísto toho je většina zátěže směřována na hamstringy, zádové svaly a potažmo celý posteriorní řetězec. Z konvenčního mrtvého tahu budou profitovat především ti z vás, kteří:

• Mají velmi dlouhé ruce
• Mají dlouhé nohy, které poskytují dostatek prostoru pro rozvoj hamstringů
• Ideálně mají kratší trup, který jim umožňuje zvedat větší zátěž

A samozřejmě je vhodný pro každého člověka, který se chce v tréninku zaměřit na rozvoj zádových svalů a hamstringů, protože jen velmi těžko byste na tyto svalové skupiny hledali lepší a komplexnější cvik.

Sumo mrtvý tah

Sumo mrtvý tah se od toho konvenční liší na první pohled, protože základní odlišností je postavení chodidel. Místo mírného rozkročení na šířku ramen mají závodníci chodidla až téměř u jednotlivých kotoučů a špičky jim směřují směrem ven. Pak již stačí jen zabrat do kvadricepsů a s rovnými zády se dostat do vzpřímené pozice, která značí úspěšné dokončení cviku.

Jak vás pravděpodobně napadlo, samotný název je odvozen od postavení, které sumo zápasníci předvádějí před zápasem. Mnohem menší zátěž je kladena na zádové svaly a namísto toho téměř veškerou práci provádí kvadricepsy a gluteály. Sumo mrtvý tah je vhodný především pro ty z vás, kteří:

• Mají dlouhé ruce, které stejně jako u konvenčního mrtvého tahu výrazně zkracují dráhu pohybu
• Mají kratší nohy a delší trup
• Ideálně milují náročné tréninky nohou vícekrát do týdne

A samozřejmě je to úžasný cvik pro každého sportovce, který se nebojí náročných tréninků nohou. I když preferujete klasický mrtvý tah, v tréninku nohou hledá sumo po různých variantách dřepu jen horko těžko konkurenci. Většina cvičenců dokáže i při vyšších zátěžích dodržovat striktní techniku a komplexně procvičit téměř všechno svaly dolních končetin.

Polosumo mrtvý tah

Polosumo je varianta, kterou dnes již téměř nikdo nezná, ale která v sobě mísí to nejlepší z obou výše zmíněných cviků. Zásadní rozdíl je v tom, že postavení chodidel je o něco širší než úchop (ale zdaleka ne tak široké jako u suma), ale jinak v technice provedení připomíná spíše konvenční tah. Zatímco sumo extrémně izoluje svaly na nohou, klasika zatěžuje primárně záda a hamstringy, polosumo je určitým kompromisem, který při správném provedení zatíží vše od lýtek až po trapézy. O jeho zařazení do tréninku by měli přemýšlet především ti z vás, kteří:

• Mají pocit, že jim nevyhovuje ani sumo, ani konvenční mrtvý tah.
• Nemají tak silný úchop a zdá se jim, že pozice nohou u klasického tahu jim komplikuje dokončení pohybu a udržení činky.
• Nemají tělesnou konstituci vyloženě předurčenou ani pro jeden ze dvou typů tahů.

K tomuto ne úplně obvyklému pohybu se možná hodí dodat ještě pár informací, aby nedošlo k nepochopení situace. Polosumo je pohyb, který vychází z našeho evolučního nastavení a má přesah i do běžného života. Pokud potřebujeme zvednout určitou ne úplně lehkou věc nepravidelného tvaru, je logické ji obestoupit a poté zvednout. Málokterý předmět má totiž tvar jako činka a je tak možné ho táhnout po stehnech výše. Výhod polosuma si byla vědoma celá řada úspěšných a slavných závodníku v čele s Edem Coanem, který podle informací International Sports Hall of Fame stanovil hned 71 světových rekordů.

“Polosumo kombinuje to nejlepší z konvenčního i sumo mrtvého tahu, a proto rozhodně stojí za vyzkoušení.”

Každý mrtvý tah má svá pro a proti

Ať se podíváte na kteroukoliv variantu mrtvého tahu, najdete u ní určitá pro a proti. U konvenčního tahu jsou častokrát přetěžovány vzpřimovače a při odklonu od správné techniky hrozí třeba výhřez ploténky, sumo mrtvý tah zase vyžaduje extrémní mobilitu kyčlí, bez které hrozí riziko zranění. A mohl bych pokračovat dalšími příklady.

Poselství tohoto odstavce ale spočívá spíše v tom, že pokud patříte mezi rekreační sportovce, nikdo vám nepřikazuje, že musíte preferovat ten nebo onen styl. Nic vám přece nebrání do tréninku nohou zařadit alespoň pár lehčích sumo tahů a do tréninku zad pro změnu aplikovat konvenční tah. Ať už totiž preferuje kteroukoliv z námi uvedených variant, jedná se o skvělý komplexní cvik, který má obrovský přesah i do celé řady jiných sportů. Bez ohledu na to, jestli chodíte běhat, plavat, šermovat, zápasit, nebo lézt po stěnách, silné nohy, funkční střed těla a dostatečně vyvinuté zádové svaly oceníte prostě a jednoduše vždycky.

Je sumo opravdu snadnější?

Jelikož celá řada sportovců preferujících sumo zvedá neskutečné váhy, rozšířilo se obzvláště mezi laickými návštěvníky posiloven domnění, že se jedná o jakousi lehčí variantu. A vlastně když tak člověk pozoruje výkony zářivých hvězd, jakými jsou Yury Belkin, Cailer Woolam a nebo český sportovec Marek “Folha” Zych, zůstává nad tím rozum opravdu stát. To každopádně neznamená, že to mají jednodušší - zkrátka a dobře tito sportovci dokáží využít svojí tělesné konstituce k tomu, aby předváděly takto neuvěřitelné výkony. Pokud by tuto variantu ale vyzkoušel třeba Eddie Hall nebo Thor, nezvedli by pravděpodobně o moc víc než zvedají aktuálně na konvenční tah.

Navíc podmínky má každý stejné a jestli máte pocit, že je sumo jednoduché, není nic snazšího, než ho začít také praktikovat, jezdit na závody a vyhrávat tituly. Možná hned na druhém tréninku zjistíte, že tak jednoduché opravdu není, pokud pro ně nemáte geneticky danou tělesnou konstituci.

“Ačkoliv spousta závodníků využívá sumo mrtvý tah, rozhodně tahle varianta není pro každého.”

Co si z dnešního článku odnést?

Z dnešního článku byste si měli odnést hned několik věcí. Tou asi nejdůležitější je, že pokud nejste sportovec vyhraněný určitým směrem, není vůbec na škodu jednotlivé varianty tahů střídat. V tréninku nohou se dá použít sumo, do tréninku zad zase lépe sedí klasický mrtvý tah. A rozhodně se nebraňte ani polosumu, zvlášť jestli máte pocit, že vaše tělesná konstituce vám profilování se do určité varianty ani nedovoluje. Je to opravdu skvělý cvik, kterým zatížíte naprosto celé tělo. No a taky nezapomínejte na to, že sumo rozhodně není snadnější než konvenční tah.