"Měl jsem rychlý tep a pocit tlaku na hrudníku," říká Dominik Kovalčík, který prodělal ve 20 letech menší infarkt

Ahoj Dominiku mohl by ses na úvod představit našim čtenářům?

Ahoj, moje jméno je Dominik Kovalčík a pocházím ze Vsetínska. Je mi čerstvě 23 let a aktivně se věnuji bench-pressu. Od 17 let se věnuji silovému trojboji ve kterém jsem zaznamenal i nějaké úspěchy jako Mistr a Vicemistr světa, také mnoho úspěchů v rámci republiky. Pyšním se také několika národními rekordy, ale mám na svém kontě také rekordy evropské i světové. Jsem prostě úplně obyčejný mladý kluk, který si jde za svými sny a dělá co ho baví.

Ty si před dvěma lety prodělal akutní zánět myokardu (menší infarkt), jak se ti to přihodilo v tak útlém věku.

Ano přesně to bylo 31.12.2019 kdy jsem pocítil určitý neklid, třes rukou, jako kdybych měl málo cukru. Nicméně pocit se stupňoval, až to přešlo do stádia, kdy jsem jen ležel, měl jsem rychlý tep a pocit tlaku na hrudníku. V hlavě jsem měl ledajaké myšlenky, ale jak to bývá u mladých kluků snažil jsem se celou situaci velice zlehčovat a bral jsem to jako krátkodobou nevolnost. Na druhý den veškeré pocity jako mávnutím kouzelné hůlky odešly. Nevěděl jsem, jak si to vysvětlit. Na doporučení trenéra a kamaráda Adama Švehly a mojí tehdejší přítelkyně jsem navštívil Vsetínskou nemocnici, kde mě po vyšetření hospitalizovali. Po celou dobu hospitalizace mi byla velkou oporou právě má bývalá přítelkyně, které z celého srdce děkuji za energii a čas který pro mě obětovala.

Byl jsi v ohrožení života?

Tohle nedokážu s přesností říci, ale je pravdou, že kdybych měl slabší srdce, už bych tenhle rozhovor asi nedělal.

Jak dlouho si ležel v nemocnici ?

V nemocnici jsem byl něco přes týden. Několik dní na pozorování, na oddělení intenzivní péče na přístrojích. Čekal jsem na podrobnější vyšetření, které proběhlo v Třinecké nemocnici, kde jsem absolvoval magnetickou rezonanci, která odhalila právě onen zánět.

Dávali ti doktoři naději k návratu ke cvičení/závodění, nebo tě chtěli odpískat?

Obecně jsou doktoři skeptičtí a velice opatrní a v mém případě tomu nebylo jinak. Odpověď na stejnou otázkou byla, že bych se měl naučit hrát šachy. Takže si asi dokážete představit jak jsem se cítil, když si celou dobu dláždíte cestu k nějakému cíli, který vám dává smysl a pak se vše rozpadne jako domeček z karet. Nikdy jsem neměl tak mlhavou představu o své budoucnosti jako tehdy. Nevěděl jsem v ten moment kam půjdu, co budu dělat. Prostě jako bych měl začít žít od znova.

Co ti v té době nejvíce pomohlo ?

Říká se, že naděje umírá jako poslední. Takže naděje, že to nějak půjde a bude lépe. Taky rodina a přátele. Nicméně vím, že nikdo nedostane od života naloženo více, než je schopen unést. Ale přesto všechno jsem věděl, že jediný kdo by mi mohl pomoci, jsem byl já sám. Začal jsem si tedy zvykat na samotu a poznávat sám sebe. Začal jsem si klást otázky kdo jsem, kam mířím, proč tady vůbec jsem a co od života chci. Začal jsem hodně číst a vzdělávat se. Chtěl jsem si určit správné hodnoty, nějakou životní filozofii a proste snažit se být nejlepší verzi sebe sama.

Uvědomoval sis na plno co se ti stalo ?

Upřímně ani ne. Byl jsem mladý, rozpustilý, arogantní vůl a měl jsem tendenci vše zlehčovat. Byl jsem k sobě bezohledný, a utápěl jsem se černých myšlenkách. Nechci byt cynický nebo ze sebe dělat chudáčka, ale chci být upřímný a ruku na srdce, nikdo nevíme, co na nás život chystá a jak se s tím dokážeme nebo nedokážeme vypořádat. Vím, že na světě jsou horší věci, nicméně byl jsem mladý egoista bez zdravého úsudku a nedokázal jsem unést tu tíhu představy, že by něco mohlo být jinak, než jsem si představoval. Vím, že mi tehdy chyběla pokora a soudnost a jsem rád, že jsem si to začal tak v útlém věku uvědomovat a myslím si, že nejsem jediný z mé generace, kterému tyhle vlastnosti scházeli.

Plno lidí v dnešním světě sociálních medií, kde se svádí neustálý boj o naši pozornost si vytvořilo pro své superego nějakou utkvělou představu o sobě samém. Potom se stává, že lidé bez zdravého úsudku a předchozích vlastností mluví k velkým skupinám mladých lidí a ovlivňují je, ale ne vždy v dobrém. Bohužel v dnešní době nemůžeme ani s čistým svědomím říct, co je dobře a co je špatně. Dokonce ani média a zprávy si nezakládají na privilegiu ''pravdy'', hlavní cíl je byt první. Ano, slovo pravda jsem dal do uvozovek a to z toho důvodu, protože jsem všichni rozdílní a každý máme jiný pohled na svět a pravda je velice spekulativní. Základ je mít soudnost, pokoru a respektovat druhé. Nejsme tady totiž sami a je třeba se mít navzájem rádi a přát si navzájem jen to nejlepší.

Jak probíhal tvůj návrat do tělocvičny a ke cvičeni ?

Velice těžce a pomalu. Bylo tam mnoho věcí na které jsem si musel dávat pozor jako byla tepovka a celkově si hlídat veškeré pocity. Bylo to jako kdybych začínal poprvé cvičit. Svalová paměť je super věc, takže návrat byl velice rychlý, ale neustále ve vzduchu vysel velký otazník co bude, až přijde na velké váhy a nebo první příprava. V podvědomí jsem stále očekával bod zlomu, který díky bohu zatím nepřišel.

Po uplynutí jaké doby ses zase vrátil na závodní prkna?

Asi po dvou letech. Myslím si, že by to mohlo být i dříve, ale covid mi do toho hodil vidle. Takže jsem spíše soupeřil sám se sebou, abych si dokázal, že to zvládnu. Nicméně vrátil jsem se ještě silnější a v lepší kondici, než jsem kdy byl.

Cvičíš aktuálně stejným stylem, jako jsi cvičil před akutním zánětem myokardu?

Těsně po nemoci jsem musel trénink upravit spíše do lehkého tempa a na lehké váhy. Šlo spíše o dostání se do režimu a pohybu. Poté to byl velice komplexní a aerobní trénink s více opakování a hodně to připomínalo crossfit. Poté když jsme se shodli, že je vše v pořádku a odstartoval jsem přípravu, trénink byl již silového rázu. Jelikož se zaměřuji na bench-press, tak celý tréninkový plán byl zaměřený hlavně na bench-press a jeho rozvoj. Trénink byl 3x týdně rozdělen na ramena, záda a prsa. S tím že páteční trénink byl prioritou a střídali se ob týden na těžký a stabilizační. To znamená, že začátek sezony začínal na 5s po 5op a na konci jsem končil 2s a 1op nebo jen jednička. Také se tam objevovaly cviky jako je bench-press na board a nebo slingshot. Mám nastavené, že od váhy, s kterou udělám 3 opakování tak plus cca 20 kg je moje potencionální maximum. V praxi to vypadá tak, že pokud udělám 3 opakování se 190kg moje max bude někde okolo 210kg. Druhý typ benche a to stabilizační se zaměřuje na stabilitu tohoto cviku, jako např, bench-press s kettlebell nebo tzv, speed benche s lehčí vahou a s důrazem na rychlost.

<

Kdyby si potkal sám sebe před zmíněnou události co by sis poradil ?

Jako se střídá den s nocí, tak i špatným dnům jednou přijde konec. Chce to jen velkou dávku odvahy a trpělivosti. Mít se rád a být sám pro sebe prioritou. Hlavní je se ničeho nebát. Taky si vážit všeho co mám, všech lidí, které mám kolem sebe, protože vše je strašně pomíjivý. Nikdy nevíme co se může stát a o koho můžeme přijít. Důležité je žít v přítomném okamžiku a vše dělat s vášní. Nikdy totiž nevíme kdy naposledy obejmeme své přátelé, kdy sníme naše poslední jídlo a kdy se naposledy probudíme. Život je dar, který máme a každý by ho měl brát jako výsadu a neměl by mrhat ani jedinou sekundou na tomhle krásném světě. Taky vím, že když bylo hůř tak to znamená že předtím bylo dobře a vím že zase bude. Takže nemarněte svým časem. Buddha jednou řekl, že největší chyba, kterou děláme, je, že si myslíme, že máme čas. Čas je zdarma, ale neocenitelný. Nemůžeš ho vlastnit, ale můžeš ho použít. Nemůžeš ho držet, ale můžeš ho utratit, a jednou ho ztratíš a nikdy nedostaneš zpět.

Myslíš že problémy, které tě sužovaly doprovází i ostatní cvičence ?

Určitě ano, nemusí to být zrovna ty fyzického rázu i když těch je na denním pořádku mnoho. Ale spíše psychického, jako jsou deprese, úzkosti, špatný mindset atd. Vím, že to je složité a je to běh na dlouhou trať, ale pokud se to podaří, stojí to za to. Život je pak o mnoho lehčí a krásnější. Stačí si nastavit životní filozofii, cíle a cestu na kterou se chci vydat. Cesta je jako jízda v autě, vím kam jedu a koukám jen před sebe. Párkrát se ohlédnu do zpětného zrcátka, a to je ta minulost. Pořád ale vím, kam mířím a kde je můj cíl. Pokud se objeví uzávěrka - to je ten problém, který řešíme, tak se vydáme jinou cestou. Avšak pořád jedeme za tím stejným cílem. Životní filozofie je náročná volba, ale musí nám to dávat smysl. Hlavně je to návod, jak budeme řešit problémy, jak budeme poznávat nové lidi a které si pustíme do svého života. Taky rituály, které vás budou doprovázet během každodenního dne. Důležitá věc je soustředěnost. Každý den bojujeme o udržení pozornosti na to co chceme, takže je třeba vytrénovat disciplínu. Další věc je vážit si sám sebe. Být vděčný a pokorný.

V čem spočívá tvoje proměna a přinesla ti něco pozitivního do života ?

Otočil se mi život o 180 stupňů. Začal jsem si uvědomovat mnoho věcí, které jsem dříve přehlížel. Taky jsem si začal vážit více věcí, které jsem bral za samozřejmost jako to, že se každé ráno probudím, že jsem zdravý, protože to je to nejcennější, co v životě mám. Jsem rád za lidi, které mám kolem sebe a za život jaký žiju. Život se pro mě stál výsadou a snažím se ho žít jako by měl být každý den poslední. Smířil jsem se s tím, že každý den může být poslední, a tak chodím spát s úsměvem, protože jsem šťastný za to jaký život žiju. Mám kolem sebe mnoho super lidí, prožil jsem několik úžasných momentů, které se mi vryly do paměti. Snažím se stále učit novým věcem, posouvat se vpřed a být sám pro sebe nejlepší, jaký jen můžu být. Vím, že jsem v životě udělal mnoho chyb, které mě mrzí, ale žádné nelituji, protože vím, že bez nich bych nebyl tam kde jsem teď a takový jaký jsem .

Dominiku, mockrát děkujeme za rozhovor, Měj se dobře a ať se ti v životě daří!

Já mockrát děkuji za tak významnou příležitost sdílet svůj příběh. Chtěl bych poděkovat rodině a přátelům, kteří při mně v téhle těžké době stáli jmenovitě - Adamu Švehlovi, Tomáši Mikušovi a mé bývalé přítelkyni Veronice Vojtěchové.

V závěru chci jen říct, žijte naplno, jděte si za svými sny a neustále se posouvejte dopředu. Buďte šťastní, k druhým buďte milí a chovejte se k nim s respektem. Na sebe buďte vždy hrdí, mějte disciplínu, važte si svých blízkých, mějte rádi svou rodinu, prostě milujte a buďte milováni. Nastavte si hlavu podle svých hodnot, mějte myšlenku a cíl. Nezapomínejte na pokoru a soudnost, protože to je to nejcennější, co v dnešní době člověk může mít. Nevšímejte si negativity ostatních a splňte si své sny. A pokud tenhle můj příběh ovlivní aspoň jednoho člověka k tomu, aby žil lepším životem, tak to bude pro mě velký úspěch. Přeji Vám jen to nejlepší!