"Děláme to hlavně pro sebe a své zdraví" - reálná proměna Tomáše Kůrky | 140kg VS. 85kg

[Autor: Tomáš Kůrka] 

Můj příběh začal v roce 2014. Toto období bych mohl popsat jako velice šťastné. Žil jsem spokojený život se svojí manželkou, měl jsem dobře placenou práci a hlavně se nám narodil vysněný syn. Tak v čem byl problém? Moje váha! Ta se pohybovala kolem 140kg při výšce 189cm. Že je to moc, jsem si v té době příliš neuvědomoval. Na tuto váhu jsem se postupně dopracoval během 5 let. Pohodlný život v bytě, sedavé zaměstnání a špatné stravování udělaly svoje. Byl jsem tlustej! Dokud si člověk tuto skutečnost sám neuvědomí, často u sebe nic nezmění. Tak co vedlo ke změně mě?

Na jaře roku 2015 přišla moje sestra, která už v té době koketovala se zdravým stravováním
a pohybem, s nápadem zúčastnit se červnového Rodinného běhu v Českých Budějovicích. Můj první pocit byl, že se asi zbláznila! Já a běhat? Jsem ale moc rád, že jsem tehdy tu nabídku neodmítl. Než jsem se postavil na start závodu, snažil jsem se něco natrénovat. No natrénovat. Byla to taková parodie na běh. Nebo spíše tragikomedie. Neuběhl jsem ani 1km, ale ten nápad se mi naštěstí stále líbil. Běh v Českých Budějovicích jsme ve složení já, sestra a taťka nějak zvládli a mně se zalíbila atmosféra těchto akcí. A tady započal střet vlastního vnímání těla a reality. Vždy jsem se třeba těšil na nějakou fotku z akce, ale vidět na ní toho tlustého pána? Fotku jsem hned naštvaně smazal a řekl jsem si: „Takhle ne!“

Ségra díky!

U běhání jsem zůstal. S kamarádem jsme také začali chodit do místního fitness centra. Živě si pamatuji, když jsem si po první návštěvě nemohl týden bezbolestně obléci bundu. Víc mě to, ale stejně táhlo ven na čerstvý vzduch. I když jsem na sportovních akcích končil vždy na konci startovního pole, tak už jsem třeba uběhl aspoň 3km vcelku. O pořadí mi stejně nešlo. Mě bavil ten zážitek a posouvání vlastních limitů. V roce 2016 jsem objevil Jihočeský běžecký pohár a poznal postupně spousty zapálených běžců a nových kamarádů. Někteří z nás běhali pro zábavu a nehonili jsme se za poháry. Na to jsme opravdu neměli rychlost. I když jsme byli vzadu, tak jsme vedli velké souboje mezi sebou. Byla to sranda. Takto jsem se postupně dostal na váhu okolo 105kg a zaběhl si i půlmaratony. Jak už to ale bývá, nastala stagnace. Stravu jsem sice trochu upravil, ale celkově jsem o ní moc nevěděl. Trénink byl taky celkem jednotvárný, tak nastal čas na hledání nových věcí.

Bylo léto roku 2018 a já na internetu uviděl reklamu na online tréninkový kurz. Vím, že názory na online kurzy jsou různé, ale mně to moc pomohlo. Minimálně do začátku je to určitě super. Změnil jsem totálně stravu. Vyřadil jsem cukry, polotovary a jiné potraviny. Začal jsem se o složení stravy zajímat a hlavně jsem se naučil vařit. 99% svých jídel si dělám sám, takže někdy navařím i pro zbytek rodiny. Nemám problém si upéct i nějaký low carb bezlepkový dezert. Postupně jsem zařadil více příloh (brambory, batáty, rýži, luštěniny, quinou atd.), takže nemám vyloženě low carb stravu. Spíše takovou vyváženou bez cukru a chemie. K pití mi stačí jen čistá voda nebo neslazený čaj. Nebudu tady lhát, že někdy si nedám např. nanuk, čokoládu, ale je to minimálně. Hlavní je držet stále stejný směr a malé zhřešení mě nerozhodí. Při dlouhém běhu mi stačí voda, 100% ořechová pasta, raw tyčinka nebo kakaová Purebar. Doma mám jen multivitamin, omega 3, protein a zinek s hořčíkem.

Další věc, kterou mi online kurz přinesl, byla změna tréninku. Poznal jsem spousty posilovacích cviků s vlastní vahou a různých aerobních spalovaček. A jak vypadá můj denní režim? Každý den většinou začnu třeba 10km běhu nebo jiným aerobním cvičením. Poté snídaně a odchod do práce. I když mám sedavou práci, tak se snažím každou půlhodinu projít nebo protáhnout. Po návratu z práce rychle uvařit jídlo na další den a případně si odcvičit. Ideálně vše stihnout, než se vrátí zbytek rodinky. O víkendu, pokud nemám závody, brzy ráno vyběhnu na nějaký dlouhý běh (20 -40km). Vybíhám v době, kdy většinou všichni ještě spí. Chci totiž být co nejdříve doma, abych zbytek dne mohl věnovat rodině. Mnohdy je velmi náročné skloubit dohromady rodinu, sport, vaření a zaměstnání. Proto se to snažím i nějak spojit. Třeba zarezervuji oběd v restauraci, já tam těch 40km doběhnu a zbytek rodinky dorazí autem. Tímto bych chtěl mé rodině poděkovat za pochopení a trpělivost s mým sportováním.

A jakých pokroků jsem tedy nakonec dosáhl?

Prvně třeba ty sportovní úspěchy. Oblíbil jsem si takové akce, které si člověk pamatuje na celý život. Takže mám několik maratonů, nebo třeba silniční cyklistický závod Král Šumavy. Nezapomenutelné byly akce „Himalájský tygr“ a „Himalájský medvěd“, kde několik hodin absolvujete výstupy na vrchol Kleť. Zvládl jsem jich devět. Ještě týden poté jsem nemohl bezbolestně sejít schody. Asi zatím největší výzva bylo oběhnutí vodní nádrže Lipno. Délka tohoto běhu byla kolem 74km. Tento rok jsem se chystal i na ultra trailový závod do Německa, ale Covid byl proti. Tak snad příští rok.

Druhý úspěch je změna tělesné schránky. Dopracoval jsem se na váhu okolo 85kg při 8% tuku. Od změny životního stylu jsem zatím nemarodil, ale nechci to zakřiknout.

A za třetí úspěch považuji i to, že jsem se naučil vařit. Dle mého je ideální, když si člověk kvalitní jídlo umí sám připravit.

Co říci závěrem? Doufám, že tyto řádky budou pro někoho třeba inspirací. Změna je možná vždy, jen si to musíte správně nastavit v hlavě. Ne vždy to byla procházka růžovým sadem. Zažil jsem slzy štěstí při dokončeném maratonu, ale i slzy zklamání při vzdaných závodech z důvodu vyčerpání nebo zranění. V dnešní hektické době taky není lehké najít si čas na kvalitní jídlo a sport, ale výsledek stojí za to. Děláme to hlavně pro sebe a své zdraví. Nakonec bych použil oblíbený citát: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“  Já Vám přeji, ať najdete způsob a vaše případná změna se podaří.

Buďte nápomocni a motivujte svým příběhem! Podařila se vám během vašeho života radikální proměna/změna? Byli jste obézní, nebo zranění avšak skrze vaší vůli jste se dokázali dostat do kondice? Prostřednictvím našeho magazínu Kulturistika.com máte jedinečnou možnost sdílet svůj životní příběh s ostatními čtenáři!

Sepište svoji cestu od těžkých začátků až po šťastný konec a zašlete nám ji na email ondrej.marienka@kulturistika.com

Podmínky vydání článku / příběhu:

• Registrace na webu Kulturistika.com
• Článek je zkontrolovaný a neobsahuje pravopisné chyby
• Fotodokumentace