Zrození kulturisty #38 - Stimulovat, ale nezničit!

Kdy člověk pozná, že začíná stárnout? Na to je těžká odpověď. Určitě jste slyšeli otřepaná fráze typu „ jsi pouze tak starý jak se cítíš “ nebo „ věk je pouze číslo “.

 

Existují ale i jiné známky, že začínáme stárnout. Například si starší mužové rádi vytahují kalhoty až k hrudníku nebo si kupují obří auta. Vážně, kdy jste viděli naposled někoho, kdo toto prováděl?

 

Myslím si, že ale ještě můžu uvést lepší příklady. Je to tehdy, když se vám najednou zdá, že teenageři jsou největší banda povalečů a hlupáků.

 

Nejhorší na tom je, že to se mi právě začíná zdát, ačkoliv je mi pouze 35 let. Sice se mi stále líbí poslední hity rádiových stanic, hodně peněz utratím za deodoranty a parfémy, ale musím akceptovat, že jsem již natolik stár, že mezi mnou a dospívajícími je určitá generační propast.

 

Nejvíce se to asi projevuje v tom, že opravdu nesnáším dvě partičky dospívajících kluků, kteří chodí do posilovny, kterou navštěvuji já.

 

První skupinu nazvala moje Janet přezdívkou Gotti Boys po populární reality show Growing up Gotti. Jen ve zkratce. Tato reality show sleduje dospívání pohádkově bohatých potomků jednoho mafiánského bosse. Takže můžete sledovat jejich problémy typu jaký klub dnes večer navštívíme, jestli jsme na seznamu V.I.P. hostů, nebo v jakém autě vyzvedneme svoje kamarády.

 

Gotti Boys chodí do posilovny navonění, nagelovaní, jako kdyby měli na hlavně nějaké ptačí hnízdo. Nosí trenýrky Adidas, bílá tílka a tlusté zlaté řetězy. Vše podtrhuje jejich módní tetování, kterého budou v budoucnu litovat.

 

Průměrná věková rozteč této skupiny je 16-20 let a je jich 6-8. Dále holdují slavným, tuningovým autům.

 

Jejich rivalové pro změnu nosí trička s límečky, které mají vždy neohrnuté a odstávající a dále pak seprané rifle srolované ke kotníkům. A také nesmím zapomenout zmínit jejich baseballové čepice kšiltem dozadu. Obě skupiny mě štvou z několika důvodů.

 

Číslo jedna. Jsou ve své podstatě strašně líní. Vždy jsem si myslel, že posilovna je od toho, aby se v ní dřelo, ale oni po ní bloumají, žvaní a vyřizují si telefonáty.

 

Když se rozhodnou trénovat, většinou jejich volba padne na nekonečné série bench-pressu a bicepsových zdvihů s takovými váhami, nad kterými by se pousmála i moje Janet. Členové obou skupin jsou tak vyzáblí, že mi skoro připadá, že zapomněli jíst kvůli tomu, aby vypadali v posilovně co nejvíce módně.

 

Jen jedna výjimka z obou skupin by se dala zmínit. Scott má asi 19 let a jedině on má z nich trochu lepší postavu, ačkoliv to také není žádná sláva. Má skoro 6 stop výšky a okolo 170 liber. Má celkem udělané paže a hrudník a také jeho ramena a trapézy nevypadají špatně.

 

Z mého pozorování jsem usoudil, že to jsou jediné partie, které posiluje a navíc jím dává opravdu zabrat. Jen pro představu. Když zavítám do posilovny za účelem trénovat takové partie jako nohy nebo záda, kdy každá z nich mi zabere hodinu času, on celou hodinu posiloval jenom bicepsy.

 

Když jsem skončil, on pořád neměl hotovo. Poté jsem šel ještě na 30 minut na rotoped a až po této půl hodině to zabalil. Vypozoroval jsem, že vykonal snad 8-10 cviků na biceps a na každý cvik 4-5 sérií.

 

Respektovaný kulturistický guru John Parillo říká, že přetrénovaní neexistuje, pouze nedostatek spánku a jídla. V tomto případě i John by si mohl kousek vzít ze Scottovy metody a dát ji nový rozměr.

 

Takto jsem pokračoval v jeho sledování několik měsíců a říkal jsem si, že mu do jeho tréninků nebudu zasahovat. Hlavně kvůli tomu, že v minulosti jsem se snažil několika cvičencům poradit, jen tak sám od sebe, protože jsem viděl, že rady by opravdu potřebovali, ale byl jsem jimi odpálkován. Proto jsem chtěl zachovat přísný postoj, do ničeho se nevměšovat. Pokud by projevili zájem o radu a sami by si o ni řekli, neviděl bych problém. Jinak ať si cvičí dál v ignoraci bez výsledků.

 

John Parillo mi pravidelně posílá různé kulturistické magazíny, ve kterých jsou občas k vidění i moje fotky ze soutěží. Vždy je ukáži i své rodině a pár si jich zakládám do archivu, abych měl vzpomínku na dobu, jak jsem vypadal, když jsem byl ještě relativně mladý. Zbytek většinou odnesu do posilovny pro ostatní cvičence, aby měli nějaké počtení při jejich kardiu, když se jim zrovna nechce sledovat malou obrazovku televize.

 

Členové jíž zmiňovaných skupin neprojevují moc záliby v četbě. Jenže poslední den v minulém týdnu se k tomuto štosu magazínů přiblížil Scott a rychle listoval časopisem. Byl jsem od něho jen několik kroků. Najednou se zarazil a pohlédl na mě. Tyto pohledy se opakovaly ještě třikrát ve velmi krátkém okamžiku. Potom jsem to již nevydržel a řekl jsem: „ Ano, na té fotce jsem já.“

 

„ Jak se ti podařilo vypracovat tak skvěle břišní svaly?“ Byla jeho otázka, na kterou jsem neměl chuť mu odpovědět. Místo toho jsem mu chtěl dát pár rad a přivést ho na správnou cestu, ale také zkritizovat jeho způsob trénování.

 

Musel jsem ale začít opatrně. „ Tvoje postava je dobrá, začínáš se pěkně tvarovat.“ Pochválil jsem ho.

„ Ach, děkuji.“ Zřejmě byl mou pochvalou ohromen a rozhlížel se po posilovně, zda můj výrok o jeho postavě ještě někdo zaslechl.

 

To ho zřejmě vyvedlo z míry a zadíval se na mě, jako kdybych byl blázen.

 

„ Pořád tě tu vidím a trénuješ docela tvrdě.“ Řekl jsem. „ Ale cvičíš moc cviků na partii. Slyšel jsi někdy o kulturistovi jménem Lee Haney?“ Scott pokrčil rameny.

 

„ 8-násobný Mr. Olympia? Skvělá postava? Nic?“ Scott na mě jen zíral. „ No to nevadí, on skončil ze soutěžením, když ty jsi chodil do školky. Lee byl skvělý chlap. On se prý při tréninku nikdy nezranil a vždy odcházel jako vítěz. V tréninku měl jedno motto: „ Stimuluj, ale neznič.“ Víš, co to znamená?“

 

„ Asi ne.“ Odvětil Scott.

 

 

„ Samozřejmě.“ Rychle opáčil. „ Proč myslíš, že jsem tady každý den?“

 

 

To ho zaujalo, takže jsme strávili dalších 20 minut tím, že jsem mu udělal úvod do tréninkových zásad a také několik rad ohledně jídelníčku, neboť jsem zjistil, že jeho příjem živin zdaleka nedosahuje optimálního množství.

 

Také jsem mu zdůraznil, že je třeba, aby trénoval celé tělo rovnoměrně, i když nemá žádný zájem v soutěžení. Pokud budete cvičit velké partie jako záda a nohy, podpoříte tím růst celého těla a budete vypadat s těmito rozvinutými partiemi ještě působivěji.

 

Po naší rozpravě se opět připojil k své skupině, která právě u baru rozebírala témata typu nejlepší internetová stránka s ilegálním stahováním hudby nebo koho opustila poslední dobou přítelkyně a jaká nová dívčí společnost by byla vhodná jako náhrada a podobně.

 

Když jsem se na tu partičku tak díval, nakonec jsem usoudil, že přes svoje chyby není tak špatná. Protože není pochyb o tom, že dospělí, nyní už dědečkové, se na mojí mladou generaci v 80. letech dívali asi stejně.