Zrození kulturisty #36 - Výsledky soutěže

Je to již 6 týdnů, co proběhla naše soutěž, ve které jsme soutěžili spolu. Nyní se konečně dozvíte, jak dopadl Randyho debut na soutěži.

 

Když jsme se naposled bavili o Randym, vážil 184 liber, měl 2 týdny do soutěže a bylo velké nebezpečí, že na prknech bude vypadat spíše jako běžec než kulturista, protože měl tendenci to přehánět s kardiem. Naštěstí jsem tomuto zamezil včas.

 

Na moji radu omezil kardio, zvýšil příjem bílkovin, přidal k tomu další suplementy – železo a B-komplex vitamínů. Navíc na moji radu ke každému jídlu, které neobsahovalo sacharidy, přidal hrst nasekaných ořechů. Výsledky tohoto počínání byly docela dobré.

 

Po nacukrování a následném odvodnění Randy vážil na oficiálním měření 184 liber. Možná, že se vám to nebude zdát příliš, ale mohu vás ujistit, že těch 184 liber na prknech vypadalo mnohem lépe, plněji a vypracovaněji než těch 184 liber, které měl právě před 6 týdny do soutěže. Prostě chlapec vypadal dobře.

 

Bohužel vypadat dobře tentokrát nestačilo. Jak už jsem nastínil minule, nebyla tam žádná nováčkovská kategorie, takže musel do normální kategorie jako já. Naneštěstí byl ze všech závodníků v kategorii nejvyšší a zároveň nejlehčí. Úplný laik, nebo někdo, kdo bojuje s nadváhou, by si mohl lehko říct : Byl nejvyšší a nejlehčí, to je přece super, jenže tady to je zcela naopak. Ve skutečnosti čím kratší a čím těžší jste, tím lépe, i když celková vyváženost a jednotlivé partie jsou také důležité.

 

Kdyby se bral v potaz BMI, většině kulturistům by vycházela nadváha nebo obezita.

Ještě v živé paměti mám, jak jsem se hádal s pojišťovacím agentem, který mě chtěl zařadit právě kvůli tomu do skupiny rizikových zákazníků. Marně jsem mu ukazoval vyrýsovaný six-pack. „ Jak to můžete nazývat tukem?“ Hádal jsem se. Podle něho asi se mnou nebyla rozumná řeč, a tak bez rozloučení odešel za dům zakouřit si a na koblihu.

 

Je to velice ironické, ale prostě jsem byl právě kvůli tomu BMI rizikový klient. My kulturisté chceme být stále těžší a těžší, pravý opak většiny americké populace.

 

Průměrná výška v kategorii byla od 5-6 do 5-8. Ten, kdo kategorii vyhrál, měl pouze 5-4, což je o plných 7 palců méně, než můj chráněnec Randy. Už před soutěží jsem věděl, že umístění pro Randyho v TOP 5 je utopie.

 

Již při prvním nástupu na podium to bylo zcela zřejmé. Pro Randyho se to nevyvíjelo dobře už od začátku. Vždy se nějak nešikovně připletl na samý okraj pódia, nebyl pořádně na světle, zatímco větší a zkušenější borci se vyhřívali ve středu pódia ve svitu osvětlovacího zařízení. Randyho to muselo asi frustrovat. Já jsem skončil na 2. místě a byl jsem docela spokojen. Nemůžu tvrdit, že jsem byl ohromen, ale mohl jsem si říct, že moje forma byla nejlepší od samého začátku mého soutěžení od roku 1989, navíc mi táhlo na 36. rok života a mnoho lidí v mém okolí mi říkalo, že je čas skončit a začít se věnovat kroketu nebo bowlingu.

 

Jak už jste asi poznali, s Randym to tak slavné nebylo. A tak, když jsme spolu seděli v zákulisí v opojení vůně pizzy a dalších jídel, jsem se ho snažil co nejvíce utěšit a vysvětlit mu, že soutěžení není jenom o získaných trofejích.

 

Nebylo to vůbec lehké, protože byl velmi rozhořčený a také velkou část jeho pozornosti zabíralo pojídání velkých mastných kusů pizzy, které nebralo konce. Randy snědl již téměř celou velkou sýrovou pizzu s feferonkami a salámem a vypadalo to, že nemíní přestat do té doby, dokud se mu z břicha nevyklube nějaký pizzový vetřelec a nesní pro změnu on nás jednoho po druhém. Promiňte, poslední dobou jsem sledoval hodně sci-fi filmů.

 

„ Randy, myslím si, že jsi dneska odvedl velký kus práce.“ Začal jsem.

 

„ Tss.“ Odvětil po spolknutí obzvláště velkého sousta pizzy. Navíc na mě z jeho úst doletěly kapky pomerančového džusu. S ohleduplností jsem to přešel.

 

 

„ Vždyť jsem se neumístil vůbec!“ Stroze odvětil opět s plnou pusou jídla. Naštěstí jsem kulturista již nějaký ten pátek, takže vím, jakou úlevou je pro závodníka se po soutěži naprat až k prasknutí.

 

„ To není pravda, poslední místo je také místo.“ Z jeho tváře jsem nyní mohl vyčíst, že můj dobře míněný vtip za dobře míněný vtip vůbec nepovažoval. „ Podívej se, oba dva jsme dnes odvedli dobrou práci.“ Řekl jsem a on se na mě s nevírou podíval.

 

„ Už to je všechno?“ Otázal se mě.

 

„ Ne, je to pro tebe dobré, alespoň máš příležitost se teď pořádně nacpat. Ale teď vážně. Můžeme si říct, že dnes jsme vypadali nejlépe v našich životech.“ Vzal jsem digitální fotoaparát, aby se Randy podíval, jak vlastně vypadal.

 

„ Podívej se zde.“ Zazoomoval jsem fotku na detail jeho stehna, aby viděl napruhovaný kvadriceps. Dále pak rýhy mezi jednotlivými hlavami bicepsu a tricepsu a six-packem. Neříkej mi, že jsi někdy byl současně tak velký a tak vysekaný jako dneska.“

 

 

 

Nyní se zdálo, že moje slova ho konečně trochu nabudily. Ale určitě ne tak, jako to, co po našem rozhovoru následovalo. Upravený chlápek nyní vstoupil do našeho pokoje spolu s nějakou opravdu šíleně opálenou závodnicí, která vyhrála ve svojí kategorii. Představil se nám a svoji pozornost obrátil na Randyho. Ten chlápek nám vysvětlil, že rozjíždí novou fitness kolekci oblečení a že by chtěl, aby se Randy stal jejich modelem do katalogu.

 

Jak jsem zmínil dříve, Randymu šlo hlavně o hezkou postavu, kterou nyní opravdu měl. Takovou postavu, která byla více marketingově přitažlivější, než postavy nabušených vítězů kategorií.

 

Chlapík nabízel Randymu 1000 dolarů pouze za jednu fotku do katalogu a možná i další fota v kulturistických magazínech a také kolekci oblečení.

 

Tohle vše znělo již samo o sobě dostatečně přitažlivě, ale myslím si, že Randymu šlo nejvíce hlavně o jeho partnerku při focení. Po pravdě řečeno, ani nevím, zda Randy pořádně poslouchal, co mu vlastně nabízel, neboť měl plné ruce, no spíš oči s upíráním pohledu na onu závodnici.

 

Snad by byl svolný opravdu ke všemu, jen aby u toho byla ta opálená krasavice. Když odešli a ta holka navíc řekla svoje první a poslední slovo při našem setkání „ Uvidíme se později.“, Randy byl najednou ve skvělé náladě, byl u vytržení.

 

„ Chlapče, dnes tady bylo spousta kulturistů, kteří se umístili výše a byli větší a lepší než ty, ale ty se nyní můžeš stát tváří kolekce sportovního oblečení. To je podle mě mnohem cennější, než nějaká pozinkovaná trofej.“ Řekl jsem to opravdu upřímně a malinko kopnul do mé trofeje. „ Navíc jsem tady byl i já a se mnou se nikdo nebavil.“

 

„ Wau, ta je ale kus co?“ Hned se dožadoval potvrzení svého názoru na ni.

 

Jedna věc je ale jasná. Ani Randy, ani já jsme nevyhráli soutěž, ale to neznamená, že jsme si nevybojovali osobní vítězství. Kulturistika je o nekonečném zdokonalování sebe sama nebo o poražení své předešlé formy tou nynější obecně, což jsme určitě splnili. A navíc, když u toho jen tak mimochodem potkáš pěknou dívku a dostaneš peníze a oblečení, ještě lépe!