HIT - high intensity training

Ještě než vůbec začnu mluvit o tom, jak se vyhnout nadměrnému zatěžování organismu, cítím potřebu uvést dvě důležité, byť zřejmě ne zcela příjemné informace: 

• Dokud vás trénink, bez ohledu na jeho formu, nebolí, dokud vaše svaly zátěž zvládají, je všechno v pořádku. I v případě, že vám toto brání dosažení maximálního možného potenciálu, je to lepší než vůbec žádný trénink. Čili pokud bychom měli usuzovat podle škály dobrý, lepší a nejlepší, trénink v rámci zásad teorie HIT je dobrý.
• Ať používáte takové či oné nářadí, dokud vás trénink „nebolí“ opět je vše v pořádku. I v tom případě, že vám tento způsob tréninku zabrání dosáhnout maximálního potenciálu, je to lepší než vůbec žádný trénink, resp. nářadí k němu potřebné. Čili pokud bychom měli opět usuzovat podle škály dobrý, lepší a nejlepší, trénink s těžkým nářadím je stále „dobrý“ trénink.

Teď bych si dovolil krátkou vtipnou, duchaplnou vložku dle běžného uvažování v souvislosti s nářadím k těžkému cvičení. Ve skutečnosti, vynálezce tohoto typu tréninku (z angličtiny Hammer trénink) nebyl nikdo jiný než Arthur Jones. Jeho syn totiž převzal společnost svého otce a díky němu se z „hammer výbavy“ stal výnosný obchodní artikl! Poté už netrvalo dlouho, než firma Life Fitness jeho společnost odkoupila! Co je ovšem zásadní, je fakt, že „hammer nářadí“, podobně jako Nautilus (Arturův první průnik do světa „vah“), je často poněkud chvástavě spojováno se cvičební výbavou pro „skutečné muže.“ Zajímá vás můj názor? Pokud jde o mě, obě dvě společnosti a tréninkové zboží, které nabízí, jsou více či méně na stejné úrovni. Jejich kvalita nijak nepřevyšuje ani nezaostává za kvalitou ostatních firem. Ve skutečnosti, vše má své výhody i nevýhody, což ale platí v podstatě všude.

Sedm zákonů váhového tréninku z pohledu většiny vědců zabývajících se sportem.

• Zákon individuálních rozdílností: Všichni máme rozdílné schopnosti a slabiny a také všichni reagujeme rozdílně (do určité míry) na jakýkoliv nový způsob tréninku. Tyto rozdíly bychom měli mít vždy na mysli a také jim přizpůsobit náš trénink.
• Princip překompenzování: Naše „matička Země“ překompenzovává tréninkové napětí většími a silnějšími svaly.
• Princip dostatečné váhové zátěže: Aby mohla naše „matička Země“ tuto překompenzaci provést, je nutné svaly zatížit ještě více, než na co byly až doposud zvyklé.
• SAID Princip: SAID představuje zkratku pro "Specific Adaptation to Imposed Demands" (specifická adaptace na stále se zvyšující nároky).
• Princip použití/nepoužití: "Získat či ztratit" v našem případě znamená, že svalový růst probíhá při (a je následkem) tréninku, zatímco svalový „úpadek“ je následkem svalového klidu.
• Princip všeobecného adaptačního syndromu: Tento zákon tvrdí, že je nezbytné dodržovat v rámci vysoce intenzivního tréninku i chvilkové časové úseky s nižší intenzitou.
• Princip specificity: Nabudete na síle mnohem více při cvičení dřepů, než při tréninku nohou na lavici (leg pressing), stejně tak, jako je mnohem vhodnější trénovat běh na dlouhé tratě při přípravě na maraton, než například jezdit na kole, byť taktéž na delší vzdálenosti.

Celá řada současných tréninkových systémů nenabízejí nic nového, anebo dokonce porušují některé ze sedmi „starých dobrých“ zákonů. V případě, že chcete dobře porozumět mé kritice HIT tréninku (trénink o vysoké intenzitě), musíte být dobře obeznámeni právě se zmíněnými sedmi zákony. Doporučuji přečíst si článek ještě jednou, v případě, že výše zmíněný přehled pro vás není dostačující. 

Historie HIT cvičení
Všechno ve skutečnosti začalo již začátkem 70. let u slavného Nautilu. Arthurův hlavní cíl byl své výrobky prodat, ale i tak byla jeho marketingová strategie vynikající. Dle mé interpretace šlo o to vymyslet pro lidi určité „náboženství“, pomocí kterého by bylo možné ovládat masy a díky tomu za velmi slušnou sumu prodat své zboží. Nicméně, pokud chcete vytvořit náboženství, potřebujete 4 věci 1) kostely, 2)“učedníky“, 3) svou bibli, a 4) „duchovenstvo“.

• Vědec Ellington Darden, inspirovaný bohem (Jonesem), jednu takovou bibli skutečně sepsal, a to aby silový trenér Mojžíš (Matt Brzycki) přetvořil deset biblických přikázání do světského jazyka. Těchto deset přikázání se nachází níže.
• Poté zaplatil několika lidem za následování svého evangelia (výsledky jejich testů byly později vloženy do jeho bible). Zanedlouho se elita, která z tohoto počínání vykrystalizovala, stala jeho „učedníky“.
• Potom přišly kostely (tělocvičny Nautilus se vynořily všude možně po světě… většina z nich už dávno neexistuje, protože jak učedníci později poznaly, výsledky a země jim zaslíbená se hned tak nevynořily, a proto i došlo k určitému převratu—soudě podle mého skromného názoru).
• Jeho duchovenstvo (majitelé tělocvičen) Arthura zbožňovali, jelikož jeho cvičební nářadí mělo úplně nový, jakoby čistější vzhled a pro ně to představovalo vynikající možnost přilákat lidi jako své ovečky. Metoda „ještě jedna série do úplného vyčerpání“ byla považována za Cestu.
• Abych podpořil své tvrzení, že HIT je pohanské náboženství, ocituji zde to, co říká internetová stránka HIT s ohledem na jednoho z jejich hlavních knězů, Matta Brzyckého:

"Jsou lidé, včetně mě, pro které byl Jones skutečný „revolucionář“ plný vynikajících a moderních myšlenek týkajících se cvičení; jsou ale i tací, pro které nebyl nikým jiným než ztělesněním ďábla. Pokud ale existuje něco, na čem se všichni shodnou, je to každopádně jeho hrubá, neotřelá a „brutálně“ upřímná povaha.

My pamětníci si ještě dobře pamatujeme většinu tehdejších populárních a oblíbených filmů jako 20.000 mil pod mořem, případně Stroj času. Arthur si ve skutečnosti vypůjčil jméno Nautilus podle jisté fyzické teorie (masáže, cvičení, voda, světlo…) z poloviny 19. století v Německu, zatímco ve filmu Stroj času se jeho cvičební nástroje staly téměř nostalgií. Ano, skutečně; Arthurův obchodní plán byl geniální, a snad ještě geniálněji byl také uveden do praxe. Není tedy žádný div, že i dnes jeho náboženství stále představuje živý element, tolik následovaný svými učedníky.

Seznamte s některými z nich
Existuje poměrně úzká, byť hlasově silně se projevující, skupina Jonesových následovníků, kteří se již od začátku sedmdesátých let zoufale hlásí k metodě „poslední série do vyčerpání“ za účelem dosažení co největší možné síly či objemu. Ve skutečnosti se ale současné interpretace hlásí (níže) spíše k faktu, že pro někoho jsou tři série stejně dobré a přínosné jako u jiných jedna a opačně. Slovem „zoufale“ v předešlé větě jsem měl na mysli to, že zastánci této teorie, často nazývání „HIT Jedi“ jsou ochotni investovat svá „srdce, duše“, ale často i nemalé finanční částky pramenící z jejich organizací na nákup Jonesovy vábavy, a tolik se hlásí k teoriím týkajících se jejího nejvýhodnějšího využití. Ti ostatní byli, či dokonce jsou určitým způsobem sponzorování velkým Arthurem. Téměř to vypadá, jako by se strachovali o svou pověst, někdy dokonce i práci, v případě, že by se měli odvrátit od HIT teorie, a to navzdory nesčetným vědeckým výzkumům stavících se proti těmto zásadám.

Z psychologického pohledu je opravdu fascinující, jak zarytě jsou zastánci HIT teorie schopní vystupovat. Do značné míry to připomíná film Pán much, ve kterém skupina ztroskotanců odkázaná zcela a jenom na své vlastní zdroje vytvoří určitý pohanský kult společnosti, ve kterém dále žije. Ti nejhlasitější z Jonesových následovníků, kteří již sepsali celou řadu oddaných článků a knih o své oddanosti Jonesově teorie, stojí každopádně za zmínku. Způsob, jakým se tito lidé nazývají, Jedi (což znamená něco jako kazatelé) představují je více než dobrý důkaz o tom, že v tomto případě skutečně došlo k vytvoření určitého podobného pohanského kultu. I tak ale musím přiznat, že docela obdivuji jejich nadšení pro toto cvičení, a to i přesto, že často vůbec nerespektuje individuální možnosti jednotlivce!

Aby nedošlo k žádným nesrovnalostem mezi výše zmíněnými „pány“ a čtenáři této stránky nebyli v poněkud mylném dojmu, že všichni z níže jmenovaných jsou více či méně vehementními zastánci těchto pohanských teorií, uvádím je zde v abecedním pořadí (nepředstavuje to však ani kompletní seznam, ani se nejedná o seznam osobností dle mého uvážení – informace byly získány pouze na základě jejich webové stránky):
 

• Matt Brzycki (silový trenér na Princetononské universitě);
• Ellington Darden, Ph.D. (Jonesův dlouhodobý vědecký spolupracovník);
• Ken Leistner, D.C. (New Yorkský chiropraktik a vlastník jedné z tamějších tělocvičen);
• Ken Mannie (silový trenér na Michiganské státní univerzitě);
• Stuart McRobert (autor článku "Hardgainer"); Náhled na jeho články
• Mike Mentzer (již zesnulý, bývalý kulturista, který přišel se svou vlastní metodou „Heavy Duty“ na základě Arthurových vyvrácených zásad);
• Dan Riley (silový trenér klubu Washington Redskins);
• Rob Spector (správce HIT webové stránky); a
• Wayne Westcott, Ph.D. (trenér fitnes při Křesťanském sdružení mladých mužů);
• Kim Wood (silový kouč klubu Cincinnati Bengals);
• Jedi (kazatelé) považují za své „ovečky“ i kulturisty jako jsou Dorian Yates, Ray Mentzer a Casey Viator.

Stejně tak jako Protestanti kdysi opustili Řím, někteří z „kazatelů“ se taktéž vydali svou vlastní cestou a vytvořili své vlastní sekty HIT. Tyto náboženské „vrásky“ způsobené různorodostí těchto sekt jsou bezpochyby hodny přečtení. Již jsem v předešlém článku zmínil Mikea Mentzera a jeho cvičební systém „Heavy Duty“, což je v podstatě naprosto totožná technika jako už několikrát zmíněná HIT teorie, pouze s dodatkem několika takových „vrásek“.

Existuje také tzv. "Superslow" systém vytvořený jedním z Protestantských členů HIT – Kenem Hutchinsem, který ve skutečnosti poskytuje certifikace pro budoucí fitness trenéry, které si můžete zakoupit již za pouhých 495 dolarů. Frikce mezi HIT teorií a jeho pojetím je zhruba následující:

"Pokud střílíte se zbraní, je nutné spoušť stisknout pomalu a zvolna směrem dozadu – pokud se zbraní škubnete, netrefíte se. Podobný systém funguje i při posilování – každé opakování by mělo být pozvolné a citlivé bez škubání nebo trhání svalů.

Pokud při cvičení dochází pouze k zanedbatelné frikci, je lepší používat metodu delšího odporu, aby nedocházelo k částečnému „oddechu“ svalstva, ke kterému by nepochybně došlo u cvičení s větší frikcí.

Naprostý nesmysl, to je zcela jasné… Tohle by klidně mohl být námět na další článek, bohužel však pro nedostatek místa asi žádný nebude, jak víte. Teď bych ale rád představil několik HIT zásad a některé z vybraných komentářů, soudě podle starých dobrých zákonů, které byly jasné již našim dědečkům a babičkám. 

Deset HIT zásad podle Jedi Brzyckého

1. Trénujte s vysokou intenzitou
"Intensita" podle HIT dogmatu souvisí s úrovní svalového „narušení“ a hladiny únavy z pohledu každého určitého okamžiku. V posilovně je tato hladina či úroveň závislá na provádění cviků až po soustředěné svalové vyčerpání: tzv. do okamžiku, kdy své svaly procvičíte tak, že již nejsou schopné ani jednoho dalšího opakování. Neúspěch při dosahování této hladiny svalového napětí může skončit malým nebo dokonce žádným ziskem na velikosti a síle svalu. Poté co toto absolvujete, je však možné pokračovat dále, a to pomocí 3-5 opakování po odeznění prvotních signálů svalového kolapsu. Tyto post-kolapsové série, bez ohledu na způsob, jakým svaly namáháte, vám umožní „přetížit“ svaly ještě více, a to zcela bezpečně, ale hlavně účinně.

Není vůbec žádných pochyb o tom, že tato metoda skutečně představuje velmi intenzivní cvičební plán. V realitě, tzn. v tělocvičně, je intenzita těchto cvičení ale ještě větší. Webster definuje intenzitu jako sílu, efekt, napětí (v závislosti na jedinci) a dalšími aspekty individuálního snažení o dosažení maximální úrovně. Slova soustředěný a intenzivní jsou si co do významu velmi podobná. Pokud je někdo soustředěný, cvičí soustředěně, cvičí, jak říká definice, s určitým napětím a „dychtivostí“ – to znamená koncentrací! Fakt, že intenzita snažení je převážně dána funkcí mysli (mozku), však není pojetí, se kterým se tento autor ztotožňuje. Podle definice, stejně jako praktického užití, je to však nepochybně pravda!

Intenzita může být zvětšována:
 

• Zesílením psychické motivace – „ponořením se do cvičení"
• Přistupovat ke tréninku s nadšením, jako by představoval váš OPRAVDOVÝ ŽIVOT
• Přidáváním dalších a dalších opakování
• Přidáváním další a další váhy (což je často definice intenzity)
• Snižováním času určeného k odpočinku
• Zvyšováním počtu cvičení na jednotlivou část těla
• Zvětšováním celkového počtu cvičení a také trénovaných částí těla během jednoho „sezení“
• Zvyšováním počtu tréninků během dne
• Zrychlováním cvičení
• Zvyšováním anaerobického prahu (maximální tolerance bolesti)
• Zvyšováním specifického svalového úsilí u daných cvičení.

Co je ale nejdůležitější si uvědomit, svalový kolaps neznamená nutně prerekvizitu k adaptaci! Princip SAID je porušen již hned prvním z HIT zásad. Podle nich je nutné, dosahovat svalového kolapsu nepřetržitě, což je ale v rozporu s určitými specifickými pohledy na trénink (např. trénink rychlosti). Mimoto princip GAS, který tvrdí, že je zcela nezbytné dopřát tělu i časová období s nižší intenzitou tréninku či s úplným odpočinkem, je porušen taktéž. Tito lidé totiž dosahují stoprocentního vyčerpání permanentně.

2. Pokud o zvýšení odporu během opakování jednotlivých cvičení.
"...pokaždé, když cvičíte, byste měli mít na vědomí fakt, že je nezbytné přidávat na váze ve srovnání s každým předešlým tréninkem Tato technika se dá považovat za „dvojnásobně progresivní“ – tzv. poprvé v souvislosti s odporem a podruhé s jednotlivými opakováními. V případě, že budete své svaly „vyzívat“ tímto způsobem, přinutíte je adaptovat se na stále zvyšující se nároky.

Princip SAID je v tomto případě porušen. Někdy je totiž vhodnější používat raději lehčí váhy a svižnější tempo, někdy je ale lepší zvolit těžší váhy a pouze, řekněme, troje opakování. (Pokud váš trénink vyžaduje dosahování svalových kolapsů díky vysoké váze, kterou zvedáte a dokážete provést sotva tři opakování, vážně si zahráváte s možností vážného zranění!) Pokud jde o princip GAS, ten je v tomto případě taktéž porušen. Jednotlivé časové úseky, kdy se střídá nižší a vyšší intenzita jsou nejschůdnější ze všech možností; je tedy opravdu vhodné počkat až do konečného zotavení svalstva, bez ohledu na jeho typ.

3. Provádějte 1-3 série ze všech zmíněných cvičení.
"...celá řada vědeckých výzkumů – byť by to mohlo vypadat, že si je sám vymýšlím – prokázaly, že téměř vůbec nehraje roli, jestli provádíme jedno, dvě nebo tři série daného cviku… A tak to je! Nevymýšlím si! Dr. Richard Berger (můj učitel na Templu) již před lety prokázal, že existuje značný rozdíl mezi svalovými zisky při jednom oproti třemi opakováními. Ostatní studie nedospěli k ničemu jinému. V současnosti velké množství atletů (a kulturisty nevyjímaje) provádějí až 10 opakování. Dokonce i Arthur Jones – slavný zastánce HIT teorie – prokázal, že lidé s „bílým, rychle se smrskujícím svalstvem vyžadují méně opakování a sérií týdně než lidé s převážně „červeným, pomalu se smrskujícím svalstvem.

Je tedy jasné, že všichni HIT zastánci jsou skutečně lidmi s „bílým“ svalstvem? Já si nejsem zcela jistý! Čili, pokud nedošlo k porušení ani jednoho ze sedmi zákonů (zejména principu přetížení a principu SAID), některé z nich očividně nevedou k zisku maximálního potenciálu.

4. Jak dosáhnout soustředěného svalového kolapsu během předepsaného počtu opakování.
"Množství opakování a jejich účinnost se liší od jedné části těla ke druhé, od jednoho trenéra ke druhému. V průběhu posledních 11 let, kdy jsem trénoval stovky kolejních atletů, jsem dospěl přibližně k následujícím číslům: 15 až 20 opakování pro boky, 10 až 15 pro nohy a 6 až 12 pro horní část trupu. Většina ostatních HIT koučů se pohybuje v podobném rozpětí s tím, že existují tací, co preferují poněkud menší počty, nikoli však méně než 6.

Tak a teď to přijde! Starý známy SAID princip se chová značně specificky při poznávání rozdílností mezi jednotlivci. Ne každý reaguje stejně na daný počet sérií/repeticí. Podívejte se ještě jednou na mou odpověď na zásadu číslo 3.

5. Provádějte každé opakování se správnou technikou.
"Kvalitní opakování se provádí zvedáním a snižováním zvedané hmotnosti (činky), které musí být zcela podřízeno naší vůli. Rychlé zvedání zátěže je nevhodné ze dvou důvodů: (1) vystavujete své svalstvo, šlachy a pojiva nebezpečným tlakům a silám, které výrazně zvyšují možnost natržení a poškození svalu a (2) díky značné hybnosti se cvičení stává méně produktivním a méně efektivním. Pokud činky zvedáte po dobu 1-2 sekund, můžete si být jistí, že cvičíte bezpečně a efektivně. Mělo by vám trvat přibližně 3 až 4 vteřiny vrátit závaží do startovací/natáhlé pozice, ve které jste se cvičením začínali.

Ovšem: Když slyším, jak je HIT systém bezpečný, cítím se poněkud nesvůj. Copak se někde píše, že pomalé zvedání těžké váhy je bezpečnější? Já si dokonce myslím opak. A co víc, tyto pomalé pohyby nejsou zdaleka tak efektivní ve srovnání s jinými metodami cvičení. Některé z opakování jsou prováděny správně podle popisu zmíněného výše, nicméně tato zásada jednoznačně popírá důležitost tzv. „cheatingu“, zvedání velmi těžkých vah (tzv. Olympské posilování) a řadu dalších technik liftingu.

Kromě toho pomalé, uvážené pohyby v žádné případě nejsou vhodnější pro vytváření adaptačních reakcí pojiv a šlach než jiné, explozivnější a často až „balistické“ metody. Čili to bychom měli bezpečnost! Deinhibice ochranného kroužku Golgiho šlachy může být mnohem efektivněji snížena při rychlejších, explozivnějších pohybů, než při pomalém, kontrolovaném liftingu. Není pochyb, že tato zásada je v rozporu s principy překompenzace, specificity a principu SAID.

6. Silový trénink po dobu ne delší než jedna hodina během cvičení.
"Pokud je úroveň intenzity vašeho tréninku vysoká, je vhodné cvičit s minimálním objemem času k odpočinku, protože ten vyvolá metabolickou adaptaci, které není možné dosáhnout pomocí tradičních mnoha-sériových programů. Neptejte se mě na důvod, protože všechno, co tu říkám, si vymýšlím až během psaní.“ Starý Jedi Brzycki pokračuje v tvrzení (které s ním v žádném případě nesdílím), že jeden set dřepů, jeden set posilování na „benči“, jeden set rezistenčního cvičení a jeden set s bicepsy dohromady s 3, 4, 5 či více přídavnými cvičeními vás definitivně dostane pryč z tělocvičny. A vy tomu věříte?!

Není pochyb, že tato zásada je v rozporu s principy překompenzace, specificity a principu SAID. Přečtete si prosím znova moji reakci na bod 3. Lidí jsou ROZDÍLNÍ!

7. Nezapomeňte klást důraz na hlavní skupiny svalů.
"Cílem většiny vašich cvičení by měly být zásadní skupiny svalů (tj. hýždě, nohy a horní část trupu.“ Že bychom ztratili kontakt se slabostmi tréninku? Kulturisté tohle znají zcela instinktivně, stejně jako většina atletů. Je jasné, že tato zásada je v rozporu s principem specificity a principem SAID.

8. Kde jen to bude možné, vypracovávejte nejdříve větší a až později menší svaly.
"Nejdříve posilujte hýždě, boky pak nohy (stehna, lýtka a dorsi flexor – ohýbač), poté paže (bicepsy, tricepsy a předloktí), břišní svalstvo a pak záda. Ale pozor! Na něco jsem zapomněl. V osmé zásadě jsem říkal: nezaměřovat se na malá svalstva! Kromě rozporu s jednou z vlastních zásad, tato rada je v nesouladu i s principy SAID a specificity. Takže pozor!

9. Provozujte silový trénink 2 až 3krát týdně a to alespoň ob den.
"...časový horizont přibližně 48 až 72 hodin je nezbytný pro kvalitní regeneraci svalového pojiva po silovém výkonu. Potřebujete přinejmenším 48 hodin, aby bylo vaše tělo schopno doplnit si vyčerpané zásoby karbohydrátů. …Cvičení provozovaná častěji než 3krát týdně se totiž můžou změnit v kontraproduktivní z důvodu katabolického efektu, což se stává v případě, že na své svaly uvalíte vyšší nároky, než s jakými je jejich regenerace schopnost schopná snést. Odpočinkový čas je adekvátní pokud začnete dosahovat „zisků“. Někdy je 48-72 hodin dostatečná doba, někdy ne. Vše závisí na kondici a typu svalstva.

Pamatujte:
 

• Velké svaly potřebují delší dobu na regeneraci než malé svaly;
• Rychle se smršťující svalstvo (explosivní svalstvo) se regeneruje déle než pomalu se smršťující svalstvo;
• U mužů dochází k rychlejší regeneraci než u žen;
• Regenerace je rychlejší v případě pomalých pohybů, u rychlejších pohybů je pomalejší;
• Trénink s nízkou intenzitou vyžaduje mnohem kratší časový úsek nutný k regeneraci než trénink s vysokou intenzitou;
• Čím je člověk starší, tím déle regenerace probíhá

Znamenají karbohydráty glukogen? Nikoli po dobu 48 hodin…pouze asi po dobu 2-3 hodiny! Já, stejně tak jako všichni atleti, které jsem kdy trénoval, často cvičili dvakrát denně! To samé dělají Ruští atleti, bulharští atleti – někteří z nich trénují až 3-6krát denně! A i přesto, že existovalo něco jako katabolický efekt (tak, jak to tvrdil Bryzcki); není skutečně vhodné si trénink určitým způsobem periodizovat? Staré dobré prověřené zásady, které jsou v tomto případě porušeny jsou: SAID a GAS principy, stejně tak jako princip specificity.

10. Udržujte si přesné ponětí o svých výkonech.
"Tyto „deníčky“ v sobě zahrnují všechno to, co jste dosáhli a co se vám podařilo během vašeho silového cvičení. Toto vedení záznamů může být později velmi cenný prostředek k monitorování pokroku a mohou tak zajistit prováděnému cvičení větší efektivitu. Tyto záznamy jsou taktéž vhodné k identifikaci těch typů cvičení, u kterých již došlo k dosažení jisté horní hranice.“ OK. Všichni HIT zastánci by nejspíš ocenili následující:
Na druhou stranu, příznivci HIT techniky budou nuceni používat své bločky mnohem častěji než „ne-HIT“ cvičenci. Jsou totiž omezeni dosahováním horních hranic mnohem více než ostatní. Jedi Bryzcki ukončil svůj „internetové kázání“ těmito slovy:
"Nebuďte svedeni z cesty stručností a jednoduchostí takového programu, který volá po jedné sérii cvičení s vysokou úrovní intenzity. Silový trenér Ken Mannie se jednou vyjádřil, že HIT je ta nejproduktivnější, nejúčinnější a bez pochyby nejnáročnější forma silového tréninku doposud poznaná.“ Samozřejmě, jednou jsem to už četl v Nautilu; to bylo ovšem v okamžiku, když Mannie byl opilý.“

Je tedy nutné ještě pokračovat?

Drobná poznámka
HIT zastánce Matt Brzycki poslal na internet mimo jiné i následující moudra: HIT teorie se dočkala velké pozornosti a způsobila poměrně slušné pozdvižení – to se psal rok 1970 a v tu dobu byl velmi aktivní zakladatel Nautilu Arthur Jones. Přesto, že Jones v podstatě HIT nevynalezl, není pochyb o tom, že to byl on, kdo ji zpopularizoval a formálně „definoval“ pokyny k jejímu užití a principy, na kterých funguje.

"Jones se postupem času do určité míry „zklidnil“, i tak jsem byl ale před pár měsíci svědkem toho, že několika lidem z oblasti sportovní medicíny uštědřoval poměrně břitké a ne zcela slušné poznámky, což je vlastně tak typické pro jeho chování a vystupování.

"...Každopádně ale nešlo o hezkou podívanou. Ve skutečnosti to nebylo úplně příjemné. Jen zřídka došlo ke cvičení více než dvou sérií cviků – a nikdy více než tří. Ve skutečnosti ale stejně žádná lepší varianta nebyla. Úroveň intenzity navržená Jonesem vedla u každého z jednotlivých cvičení ke svalovému kolapsu.

"Pokud jste byli tak vyčerpaní, že jste se museli téměř plazit – což se nezřídka dělo – odnesli vás či přímo „dotáhli“ na místo dalšího cvičení. Jonesův názor na přijatelnou hladinu intenzity se dá shrnout zhruba následovně v poměrně barevné citaci: „Už jste se někdy pozvraceli po jedné sérii tréninku bicepsů? Pokud ne, očividně nevíte, co znamená těžká práce. Ano ano přátelé, takové byly časy.“