Moje soutěž – reportáž z pod osy činky

V sobotu 30.1.2010 jsem se zúčastnil oblastní soutěže v liftu. Jelikož jsem závodil, neměl jsem možnost zaznamenávat dění kolem sebe, takže jenom reportáž z pod osy. Soutěž se konala v Podivíně, začátek prezentace byl v 8:00, což znamenalo vstávat v šest. Celkově se jí zúčastnilo 62 lidí, takže byla pořádně napráskaná a dlouhá.

 

Ranní váha při prezentaci mi ukázala 108 kg přesně, takže jsem se vlezl do plánované kategorie 110kg bez problémů, nahlásil jsem základy 230kg, 145,0 kg a 220,0 kg, nechal si schválit vybavení a mohl jsem se jít klidně nadlábnout.

 

Horší to bylo po rozlosování do skupin. Byl jsem až v poslední páté skupině, což mi vyneslo tříhodinové čekání na můj první pokus od desíti hodin do jedné. Přiznám se, že jsem v jednu hodinu už byl značně nervózní. První pokus jsem prostě musel dát, abych se na začátku trochu uklidnil a netrápil se hned při vstupu. Ono stačilo, že mě čekal obávaný neodhadnutelný benč.

 

Nebyl jsem si jistý, jestli dobře odhadneme čas a dobře se rozcvičím, čili jestli to dám. Čtvrtá skupina byla kratší, bylo v ní jenom asi deset lidí, bylo potřeba jít hned na rozcvičení. K dispozici byly tři stojany, dalo se prostřídat. Jel jsem do 210kg. Hloubka i pocity se zdály dobré.  Ve skupině jsem měl být asi čtvrtý od konce, relativně dost času na přípravu bandáží atd.

 

S mým sparingem Mirou K. jsme se dohodli kdy asi začnem namotávat bandáže, abych šel na pokus bez stresu a s neumřenýma nohama. Bandáže jsme namotali podle plánu a čekali, že mám asi minutu nebo dvě k dobru. V tu chvíli na nás někdo (naštěstí) houkl, že už mě hlásili a mám třicet sekund. Nikdy jsem nerval ramínka dresu nahoru a nedopínal opasek tak rychle. K čince jsem doběhl když komentátor hlásil patnáct sekund, pod činku jsem vlezl při deseti. Pak se spojil adrenalin ze stresu z dlouho očekávaného prvního pokusu, který musí vyjít, s adrenalinem z nestihnutí pokusu. Pamatuju si akorát zdviženou ruku rozhodčího a pokyn dřep. Tak hluboko jsem ještě asi nikdy nedřepl. Nepamatuju si ani jestli na té čince byly nějaké kotouče, bylo to strašně lehké.

 

1. pokus dřep - 230,0 kg – OK – 3:0

Před druhým pokusem jsme se relativně uklidnili oba dva, já i sparing, ale přesto mi adrenalin bublal ušima. Neplánované pozdvižení v prvním pokusu asi zavinila změna základní váhy někoho přede mnou, takže jsem se v pořadí posunul.  Na další pokus jsme podle plánu nahlásili 245,0kg. Samozřejmě jsem se nedíval na ostatní. Je to k ničemu, jenom se člověk psychicky odrovná, protože to „zvedá“ s nimi. Ani neplatné pokusy jsem nepotřeboval vidět.

Tentokrát jsem k čince nesprintoval, ale k nabuzení stačila plná hala a nutnost dát to, abych mohl nahradit pravděpodobnou ztrátu v benči, zaviněnou mým tréninkovým zraněním.

 

2. pokus dřep - 245,0 kg – OK – 3:0; super hloubka, pocit velmi lehké

Na třetí pokus jsem nechal nahlásit 255,0kg. Pořád ve mně hlodal jakýsi strach ze selhání. Měl jsem jít výše. Soustředění bylo pekelné.

 

3. pokus dřep - 255,0 kg – OK – 3:0; vyrovnaný PB, super hloubka, možná i lepší než druhý pokus. Ono taky příprava před nástupem stála za to. Co jsem ztrácel mírně povoleným dresem, to jsme dohnali bandážema. Nějakou dobu po dřepu jsme je nemohli ani rozvázat jak natvrdo utažené byly, takže jsem skoro ztratil nohy. Už začaly hezky fialovět. Každopádně jsem měl rezervu a tudíž jsem měl zkusit 260-265kg. Na kdyby se nehraje. Po dřepu jsem byl třetí, přede mnou dřepli 270 a 290, na což v současnosti ještě nemám a navíc jsem měl plnit jiné cíle.

 

Před benčem jsem byl pořád dost nervózní, protože byl z důvodu zranění nejdůležitější pro přežití v soutěži. Další dvouhodinové čekání bylo náročné. Snažil jsem se aspoň trochu doplnit energii. Rozcvičení proběhlo dobře podle zkušeností před dřepem. Triceps držel, nebyl vůbec cítit. Dal jsem zkušebně 120 a šel do trika. Napřed 145,0 kg na board a pak 145,0 dolů s pokynama. Moc jsme to nestahovali abych dal touch, ale šlo to velmi lehce. Tím jsem se dost uklidnil, ale přesto nervozita byla. Hlavně to dostat dolů na touch, nezvedat hlavu a vyrazit to jde lehce.

 

1. pokus tlak – 145,0 kg – OK – 3:0, pamatuju si jenom tři uklidňující světla. Znamenaly, že bych měl projít a dát si II. výkonostní třídu podle plánu. Dost se mi ulevilo. Podavač to dával hezky pozvolna, žádné házení do ruk, takže spokojenost.

Na druhý pokus jsem si nahlásil 155,0 kg. Cítil jsem se docela v pohodě, triceps držel, proč nepřidat proti plánu něco nahoru.

 

2. pokus – 155,0 kg – OK – 3:0, Pauza na hrudníku se mi zdála strašně dlouhá. Nakonec ale ten povel „tlak“ přišel. Nahoru to šlo dobře.

Před hlášením třetího pokusu jsem si řekl, že to zkusím. Nahlásili jsme 165,0 kg. Nechal jsem si trochu stáhnout triko.

 

3. pokus – 165,0 kg – OK – 3:0. Paráda, měl jsem šest platných pokusů a ani v benči jsem moc neztratil na svoje maxima. Okolo 160 bych měl základ v případě že bych byl fit. Pokud dám základ v mrtvole, mám II. výkonostní. S lepší náladou jsem do sebe nalil půlku kofoly a nějaké multivitamínové sračky s nějakým jídlem. V pořadí jsem byl pořád třetí, i když myslím přiskočil jeden 200 kg benč na dotyk ke mně. Na to se podívám až budu mít papír s výsledkama. Nemám ho u sebe.

 

Mrtvý tah musel vyjít, 220 není tak moc. Prostě zachovat chladnou hlavu a nedělat blbosti abych to dal na jistotu. Musel jsem si nechat namasírovat spodní záda. Byl jsem v té době na nohách více než 13 hodin a začali mi tuhnout záda i prdel. V rozcvičovně jsem šel do 200. Šlo to.

 

1. pokus – 220,0 kg – OK – 3:0. V té chvíli jsem měl II. výkonostní třídu. Cíl splněn. Byl čas se podívat co se děje kolem mě. Sparing se činil. Na obhajobu třetího místa bude potřeba něco přihodit. Nahlásili jsme si pokus o osobák na 245,0 kg.

 

2. pokus – 245,0 kg – NO – 0:3. Jako blbec jsem se podíval pod sebe. Výsledkem bylo dotažení na dvakrát a pak jsem málem hodil držku přes osu. Tohle se mi už dlouho nestalo. Silově jsem na to ale měl. Rozhodovali jsme se mezi opakováním nebo navýšením. Potřeba bylo navýšení abych dal třetí místo. Po poradě jsme reagovali na protivníkův nahlášený pokus zvýšením na 252,5 kg.

 

3. pokus – 252,5 kg – OK – 3:0. Šel jsem na to s jasnou představou: hlavu nahoru, nečumět pod sebe. Výsledkem bylo ponoření, úchop a lehký výtah. Osobní rekord.

 

 

 

 

 

 

 

Dík hlavně sparingovi, má to u mě, až bude potřebovat vytočit rukávy na té jeho kataně :)