Josef Kroupa - profil

Jméno: Josef Kroupa
Datum narození: 9.8.1987
Bydliště: Poděbrady, Praha
Zaměstnání: student

Úvodem mi dovolte abych se představil. Jmenuji se Josef Kroupa, narodil jsem se 9.8.1987 a toho času žiji zároveň ve dvou městech – v Poděbradech a v Praze. Důvodem proč tomu tak je, je studium. Po dostudování gymnázia Jiřího z Poděbrad (2006) jsem byl přijat na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovi v Praze na obor všeobecné lékařství (lidově řečeno na medicínu). Momentálně jsem studentem 3. ročníku tohoto studijního programu.

Počátky mé kulturistické historie – doba, kdy jsem se tomuto sportu začal věnovat – se datují od nechvalně proslulého září 2001. V tu dobu mi bylo čerstvých 14 let a já se odhodlal jít poprvé do posilovny. Po půl roce (nesmyslného) chození od stroje ke stroji si mě pod svá křídla vzal Jan Černý – bratranec Luboše Černého (starším generacím jistě toto jméno něco říká) a díky tomuto kroku začínalo cvičení dostávat určitý hlubší smysl. Tréninky dostaly pravidelný řád, každá partie se trénovala jednou týdně s cíleným zaměřením a za celý týden se odtrénovalo celé tělo. Obrovským zlomem byl však přístup k výživě. Téměř všude se každý může dočíst, že výživa je hlavní součást úspěchu ve vytýčeném cíli pro nás všechny )tj. budování svalové hmoty) – ano je tomu tak.

Zhruba po dalším roce a půl cvičení mi můj sparing partner (Jan Černý) nabídl jestli se bych nechtěl zkusit závodění. Výzvu jsem přijal a trénoval jsem s vidinou přípravy na závody.

Moje první závodní sezóna v kategorii st. dorostu byla v roce 2004. V průběhu 3 měsíců diety člověk získával zkušenosti, jak jeho tělo reaguje, jak má intenzivně a jak má dlouho trénovat, kolik aerobních tréninků zařadit, atd. S odstupem času se dá říci, že i přes to, že to byla první dieta, tak se celkem zdařila. Dalším oříškem prvním soutěžním rokem bylo „vychytat“ barvu. Samozřejmě, že na Mistrovství Čech se to nezdařilo a já postupoval na Mistrovství ČR s odřenýma ušima. Naštěstí o týden později v Hronově všechno dopadlo lépe, jak barva, tak pózing a umístil jsem se na 5. místě.



Tento výsledek mi nestačil a proto jsem se na další sezónu začal připravovat ještě tvrději, věnoval jsem všemu o dost více času a pečlivosti, což se nakonec vyplatilo a já v roce 2005 vyhrál Mistrovství ČR st. dorostu v kulturistice ve své kategorii. Rád bych zde podotkl, že nemá cenu stavět osobní život až na druhé místo za kulturistiku, a ten kdo tomu tak učiní, tak si musí být vědom následků, které to může pro něj mít a měl by zvážit co je pro něj přednější.

Toto byla moje minulost. Od roku 2006 se však udála podstatná změna. Maturitní ročník, přijímací zkoušky na VŠ – čili žádné závodění. Po přijetí na 3. LF UK mě definitivně opustila myšlenka na to se vrátit na „prkna“, jelikož by příprava na závody mohla ohrozit studijní výsledky a to nejsem ochoten připustit. Nicméně kulturistika jako životní styl mě neopustil, jen jsem se posunul do jiné fáze – tréninky pro dobrý pocit, pro radost, pro relax. „Zvolnění“ ve výživě bylo také na místě, ale i přes to se snažím dodržovat dostatečný energetický příjem v kvalitních živinách – to co tělo momentálně potřebuje.



A teď k otázce tréninků, tréninkových metod a podobných věcí. Za tu dobu, kterou cvičím – neodvažuji se napsat dlouhou dobu, jelikož 7 let je v porovnání s některými jedinci doba krátká – jsem vyzkoušel různé typy tréninků, různé metody, různou frekvenci četnosti tréninků. Po těchto mých zkušenostech bych si dovolil shrnout mé poznatky a osobní názory. Klasické kulturistické tréninky budou vždy asi stálicí pro většinu jedinců zabývajících se tímto sportem. Sám v současné době (je-li čas) trénuji 5 krát týdně. Trénuji avšak s několika výjimkami – některé partie trénuji dvakrát týdně. Jiné trénuji jednou za 14 dnů. Tento způsob jsem zvolil pro to, abych upřednostnil slabé stránky před těmi silnými a neubral jsem se směrem extrémní dominance jedné partie. Mé tréninky nejsou ani o počtu cviků, sérií a ani o počtu opakování. Vyloženě trénuji dle pocitu. Pokud je po několika cvicích sval vyčerpaný a já cítím, že by bylo zbytečné mu ještě nakládat zřeknu se jednoho cviku a místo 5 ti na partii skončím na 4 cvicích. Počty opakování jsou na tom stejně, pokud cítím, že není problém s danou vahou odjet 12 opakování, odjedu je. Ale abych nezůstal monotónní, musím přiznat že i určitě silové tréninky jsou pro zpestření velmi dobré. Mě osobně v tomto směru vyhovuje HST trénink, jehož rozpis lze najít i zde na webu. Rád bych zde zmínil osobní doporučení pro ty, kteří se řádně nerozcvičují či velice často zkouší „maximálky“ – nezapomeňte klouby máte jen jedny. Bohužel toto jsem si uvědomil až v tu chvíli, kdy jsem začal mít problémy já – konkrétní s ramenním kloubem (rotátorová manžeta). Nesmím opomenout ani aerobní tréninky. I ty zařazuji do svého tréninkového splitu – alespoň 1 krát týdně 45 minut jízdy na rotopedu, či chůze do schodů na páse či plavání na delší vzdálenosti, rozhodně to považuji za přínos nejen pro zlepšování úrovně na poli kulturistiky ale také je to dobrý přínos pro kardiovaskulární systém.



Závěrem bych jen dodal, že vše co děláme je jen a jen o naší vůli. Stačí si stanovit to, čeho chceme dosáhnout a jít za tím. Někteří z nás půjdou slepě za tím jedním a dosáhnou toho, co si vytyčí, někteří z nás zvolí cestu, ve které budou brát i ohled na okolní svět. Většinou si však člověk projde oběma cestami, nejdříve prvou a poté druhou.

Chcete zde zveřejnit také svůj profil? Pište na email profil@kulturistika.com