Nejen ženy se ptají # 2. část

Je dobré najmout si osobního trenéra? Jak vybrat? Kolik asi stojí?

Jak je uvedeno výše, pro nováčky je trenér dobrou investicí jak začít a neskončit po nějaké době se zdravotními problémy. Pokud někdo přijde do posilovny prvně, rozhodně by hned neměl kopírovat bezhlavě to, co vidí. A to i když vidí zkušeného cvičence a jeho cvičení dokáže zopakovat přesně – nikdy nemůže vědět, zda daný cvik není upravený a přesně určený jen pro danou osobu. Například mě se osobně stalo, že několik dívek, které byly v posilovně evidentně poprvé – po nějaké době co mne pozorovaly začaly cvičit stejný cvik na záda jako já. Bylo to stahování kladky shora na prsa s úzkým úchopem. Nejenže cvik jely špatně, takže si mohly ublížit na páteř, ale po mém dotazu se mi navíc ještě přiznaly, že se jim líbí moje široká záda, já ale cvik jedu, protože naopak mám problém s hloubkou zádového svalstva, zatímco šíři mám danou geneticky + nabudovala jsem jí úplně jinými cviky.

Jinak dobrý trenér nemusí mít jen trenérskou licenci a dokonce ani úspěchy na soutěžích. Například vysoce talentovaný jedinec, který dosáhne prvních úspěchů po pouhém roce tréninku, nemá problémy s metabolismem a tudíž s dietou a má někoho, kdo mu do začátku dobře poradí se cvičením a doplňky, nebude mít ale dostatek zkušeností a možná ani znalostí, jak poradit někomu, kdo je problémový typ. Nebo závodník, který plně spoléhá na trenéra, který stojí za ním. Jako začátečník jsem se také párkrát nechala strhnout tím, že úspěšný závodník bude mít asi dostatek znalostí na to, aby mi pomohl. Později jsem se začala ptát spíš na to, kdo toho závodníka připravil.

Také automaticky neplatí čím dražší tím lepší. Existují trenéři, kteří dokáží trénink napsat doslova za hubičku, ale i takoví, kteří si za služby nechají platit řádově v tisících korun. Cena se liší i dle lokality, v malém městě stojí trénink rozhodně méně, než v Praze a jiných metropolích. Také trénink s již etablovaným trenérem případně reprezentantem, nebo dokonce profesionálem bude dražší, než s „obyčejným“ trenérem (a jak říkám dražší nerovná se lepší). Jinak většinou se platí zvlášť vypracování rozpisu a zvlášť potom hodiny, které trenér odjede s vámi (i když alespoň pár prvních hodin, kdy se seznamujete s novým plánem, by mělo být v ceně rozpisu a trenér by je měl odjet s vámi, aby vám ukázal správnou techniku cvičení).

Spíše než na cenu je v případě hledání trenéra potřeba koukat na to, jak dlouho už v oboru pracuje, případně jak jsou spokojeni jeho klienti, nebo dokonce jestli už připravil nějaké závodníky. Také je třeba zhodnotit jak moc je ochotný vám poradit i nadále, jak moc je pozorný, když trénuje hodinu s vámi a jak si celkově sednete jako osobnosti.

Rozhodně je ale dobré, alespoň pro pár prvních týdnů a měsíců v posilovně do trenéra investovat a vyhnout se tak klasickým začátečnickým chybám, které vás mohou zpomalit v dalším růstu.


Na jaře bych chtěla zkusit první závody v bodyfitness, jak se přihlásit, kde sehnat plavky a jak se připravit před závody – líčení, pózování atd.?

Hned několik dotazů v jednom, ale protože jarní sezóna se blíží a určitě se připravují i další nováčci, pokusím se je nějak stručně shrnout.

Za prvé – dnes se již nelze přihlásit tak snadno jako tomu bylo dříve. Člověk musí předně být členem oddílu registrovaném na SKFČR. Zeptat se na to můžete buď přímo v oddílu, kam chodíte, podívat se na internetové stránky nebo si na SKFČR napsat. Když váš oddíl je registrovaný, určitě se najde trenér, který vám pomůže s dalšími kroky. Když ne, musíte hledat dál, ale určitě se pokuste získat kontakt na registrovaný oddíl na svazu. Minimálně tři měsíce před soutěží musíte mít vyřízenou registraci a registrační průkaz na SKFČR. Formulář a poplatky pro letošní rok najdete rovněž na jejich internetových stránkách. Kromě formuláře je nyní nutné také zaslat svoji celou adresu, spojení na sebe a také stručný seznam soutěží, kterých se chcete účastnit. Pokud ještě přesně nevíte, stačí nahlásit alespoň „jarní mistrovské soutěže – dorostu/juniorů/ mužů/žen…“. Stejně tak na podzim stačí „podzimní pohárové soutěže“.

Po vypsání propozic musí být letos zaslána PÍSEMNÁ přihláška na závod, obsahující v jaké kategorii se chystáte soutěžit (ženy už mohou nahlásit pouze bodyfitness/kulturistiku a nemohou soutěžit v obou kategoriích na jednom závodě) a také jméno vašeho oddílu a jméno trenéra a FOTOKOPIE SVAZOVÉHO PRŮKAZU VAŠEHO TRENÉRA. Svazová licence trenéra je něco jiného než trenérská licence získaná v trenérské škole. Získat jí může trenér s licencí z trenérské školy a živnostenským listem na svazu za poplatek 1500,- Kč a opravňuje ho připravovat závodníky. Je důležité si zjistit zda váš trenér je i svazovým trenérem, protože se může stát, že budete muset hledat někoho za koho budete moct startovat – a to těsně před závody není nic příjemného. Zároveň oddíly musí na svaz ještě před zahájením sezóny zaslat seznam svazových trenérů + koho připravují. Osobně toto považuji za trochu nešťastné, protože to může zkomplikovat závodění závodníkům z malých měst, kteří si moc nemohou vybírat mezi oddíly.

Co se týká plavek – lze si objednat zásilkovou službou plavky univerzální, ale může to přinést komplikace s tím, že plavky nakonec nebudou pasovat. Navíc většina firem je zahraničních což znamená jednak vysoké ceny a jednak slušnou dovozní přirážku na poštovném. Většina fitness/bodyfitness si nechává plavky šít u soukromých švadlen. Kde – to se teď sama snažím marně vypátrat, protože závod, u kterého jsem šila plavky já, už neexistuje. Ceny plavek se mohou lišit ale počítat musí člověk s cenami od 1000,- výš s tím, že jednodílné plavky na bodyfitness se mohou vyšplhat až na cenu 10 – 15 000,-. Pokud jste na tom stejně jako já, nezbude vám, než vzít seznam stránek a pokusit se obvolat švadleny v okolí. Také proto je důležité neodkládat hledání švadleny až na poslední chvíli. Musíte počítat i s tím, že půjdete několikrát na zkoušení, a že musíte plavky přizpůsobit opravdu své postavě přesně na míru.

Co se týká koncovky, o té se tu nebudu rozepisovat, protože by to bylo téma na další článek, zmíním se ještě o líčení, barvě a pózování. Co se týká barvy – existují barvy tekutější a barvy krémové. I když kryjí hodně, je lepší se ještě před závody opalovat v soláriu, nebo použít jako podklad samoopalovací krém. Pokud totiž vzniknou fleky, nebudou tak viditelné, jako kdyby pod barvou prosvítala neopálená pokožka. Osobně se natírám barvou už den před závody ráno a večer a v den závodů ráno, ještě na hotelu – více vrstev také zajistí kompaktnější barvu. V místě soutěže už jen doladím malé flíčky a nanesu na sebe olej, který se nenatírá, ale jenom se popleskáváním nanese na kůži. Olej stačí kvalitní dětský. Některé barvy se olejem rozpíjejí, což ale můžeme využít k rozmytí větších fleků. Když máme olej na sobě, je vhodné ještě chvíli stát a nechat vše zaschnout. Je dobré mít plavky už na sobě, ale když se musíme převlékat je dobré okraje chránit papírovým ubrouskem a oblékat se opravdu opatrně. Také proto sama preferuji tmavé barvy plavek, na kterých eventuelně není vidět barva – než plavky světlé, které jsou náchylnější k ušpinění.

Co se týká obličeje – není dobré mít světlý obličej, vypadá to komicky a tuším že i za to mohu jít bodíky dolů. Některé firmy vyrábějí přímo barvy na obličej. Také je dobré mít obličej opálený nebo natřený samoopalovacím obličejovým krémem. Pokud nemáme ani jedno můžeme použít hodně kvalitní tmavý make-up (nejtmavší barvy) a tmavý pudr, případně kapku barvy kápnout i do make-upu. Ještě jedna rada pro ženy – na prvním semifinále jsem vypadala dost odpudivě díky tomu, že jsem použila světlou rtěnku a světlé líčení. Líčení je vhodné použít výraznější a rozhodně tmavou rtěnku, protože reflektory vysvítí obličej a světlý makeup působí dost mrtvolně.

K pózování – je vhodné najít si někoho kdo už závodí a naučit se pózovat od něj. Sama jsem se to učila podle videa a fotek, ale ty jsou dvojrozměrné a nemůžeme na nich postřehnout, jak správně vlastně nohu/ruku dát. Pózovaní na soutěži je také o dost jiné než pro fotografy do časopisů. Chvíli potrvá, než správně ucítíte všechny svaly a naučíte se být zatnutí jak potřebujete (například při double bicepsu nepózujete jen biceps, ale i nohy, břicho, eventuelně záda – a naučit se vše správně zatnout najednou a vydržet několik sekund není zase tak lehké). Proto je dobré začít včas a neodkládat vše na poslední týden před závody. Pokud je ve fitku dostatek zrcadel, můžete se naučit pózování tam – aby jste mohli kontrolovat všechny svaly. Zároveň se tak zbavíte trémy, když na vás budou koukat cizí lidé (pozor, nepleťte si ale nácvik póz s narcisismem některých cvičenců). Zrcadlo je váš rádce, ale může být i zrádné, pokud se na něj příliš spolehnete. Snažte se při nácviku uvědomit si pozici těla a napětí v jednotlivých svalech, abyste pózu dokázali zopakovat i na pódiu, kde žádná zrcadla nebudou. Ženy bodyfitnessky a fitnessky by se měly naučit chodit na podpatcích, aby jejich chůze vypadala sebejistě a ladně. Dobré je nosit lodičky na jehlách na linoleu, parketách a dlaždičkách, abyste si zvykly na kluzký povrch, kterým jsou některá pódia vybavena. Nezapomeňte se také naučit se usmívat (pro pány – alespoň se tolik nešklebit) při současném zatínání svalů. Ani to není lehké, ale za sympatický vzhled můžete získat na soutěži další plus.